Město Budišov a společnost Bono Publico definitivně prohrály několikaletý soudní spor s městem Třebíč o 110 milionů korun. Soud zamítl jejich nárok na 110 miliónů korun, které chtěly jako náhradu škody po Třebíči za zmařený projekt na opravu předzámčí třebíčského zámku a rekonstrukci zámku budišovského.

Konečnou vystavil Budišovu v úterý 31. března Krajský soud v Brně, který zamítl odvolání a potvrdil tak rozsudek soudce Jana Hurdíka z Okresního soudu v Třebíči z dubna 2013. Už tehdy okresní soud rozhodl, že Třebíč nic platit nebude. Krajský soud teď potvrdil tento rozsudek, nárok žalobce prý byl promlčen. Rozhodnutí soudu je pravomocné. Jenomže konečná to ještě být nemusí. Právníci Budišova prý zvažují dovolání k Nevyššímu soudu.

Projekt „Práce na dálku“ se blíží ke svému konci. Zdá se, že za 8,4 miliónů jsou jeho výsledky poněkud tristní. Na tom nemění nic ani fakt, že byl podpořen dotací z EU. Garantem projektu je uvolněná radní Marie Černá.

Podle tiskové mluvčí města do projektu vstoupilo město Třebíč s ambiciózním záměrem přiblížit nezaměstnaným lidem nové možnosti způsobu vykonávání práce a rozšířit tím pole jejich působnosti při hledání zaměstnání. Zároveň má projekt sloužit jako jeden z nástrojů ke snížení míry nezaměstnanosti v kraji a k motivaci zaměstnavatelů vzít za své i tyto netradiční způsoby uplatnění zaměstnanců.

A jaké jsou výstupy projektu? Za ty peníze poněkud chudičké. Byl vytvořen webový portál, příručka Řízení vzdálených pracovníků (kompilace již existujících publikací), pár videozáznamů z webinářů a konferencí, byl umožněn přístup k softwaru pro práci na dálku a analýze dopadů implementace práce na dálku v ČR včetně kalkulačky pro výpočet úspor. Proběhly tři cykly školení pro cílové skupiny a pět seminářů se zaměřením na zaměstnavatele. V rámci vzdělávacích aktivit bylo s prací na dálku seznámeno celkem 564 osob. Za tři roky trochu málo. Měřitelné téměř nic.

Dnes v 8 hodin 50 minut soudce Jan Hurdík znovu vynesl rozsudek v kauze Vídeňský rybník. Představitelé města si mohou (zatím) oddechnout. Žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu. Ale případ s největší pravděpodobností nekončí. Žalobce, Nákupní centrum Jihlava s.r.o., se téměř jistě odvolá. Má v rukou totiž pádné argumenty.

Zopakujme krátce, oč v soudním sporu jde. Již tři roky čelí Třebíč žalobě na zaplacení zhruba pětatřiceti miliónů korun z údajně neplatné kupní smlouvy na pozemky pod supermarketem Lidl. Od města ho koupila Běhalova společnost Lima Real za 7,5 miliónu korun a obratem prodala developerovi o 20 miliónů dráže. O případu referovali i Reportéři ČT (Martin Běhal: „To je zisk, ne?“). Žaloba je založena na skutečnosti, že záměr pozemky prodat pozemek nebyl řádně vyvěšen na úřední desce města a že se podstatným způsobem „za pochodu“ změnily podmínky prodeje. V první instanci u okresního soudu v Třebíči žalobce neuspěl. Ale odvolal se a u krajského soudu a ten rozsudek zrušil. Argumenty jsou poměrně silné a dokazatelné.

Neuvěřitelných osm let trvala kauza kolem umístění videokamery na domě, kde bydlím. Nyní je na světě pravomocný rozsudek. Ničeho protiprávního jsem se nedopustil. Naopak Úřad na ochranu osobních údajů mi vyměřil pokutu protiprávně. Z odůvodnění rozsudku vyjímám:

„Soud zdůrazňuje, že stěžovatel (tedy já) provozoval svůj kamerový systém v důsledku konkrétního a skutečného ohrožení. Opakovaně byly páchány útoky na jeho osobu, obydlí, majetek, rodinu, zdraví a život. Jedná se o policejně zdokumentované případy. Stěžovatel se teprve poté rozhodl nechat si na dům nainstalovat průmyslovou kameru se záznamem. V pořadí šestý průstřel okna byl tímto kamerovým systémem zaznamenán a v konečném důsledku vedl poprvé v dlouhé historii útoků k obvinění konkrétní osoby ze spáchání trestného činu výtržnictví proti majetku stěžovatele.