V souvislosti s akcí lékařů "Děkujeme, odcházíme.." jsme se rozhodli zveřejnit dopis jedné čtenářky, která si prožila "báječnou" péči v Jihlavké nemocnici. Zajímavostí je, že pokud píše o profesionální práci, tak jedině u zdravotních sester. Divné, protože ty neodchází, ani nestávkují. Ostatní úvahy necháme na čtenářích. 

    Stále častěji slyšíme o případech,,kdy lékař zanedbal svou práci. Rozhodla jsem se podělit s ostatními o svůj zážitek,který mne bude provázet až do konce života. Loni v srpnu jsem byla na doporučení svého lékaře, hospitalizována v nemocnici v Jihlavě. Byla jsem tam před třemi lety a za 3 týdny mne doslova postavili na nohy.Tak jsem se ani nebránila a šla do nemocnice s nadějí, že se vyšetří příčina mých téměř 6 měsíců trvajících problémů a já se konečně budu moci léčit.    V úterý, když jsem nastoupila, mne lékař vyslechl, vše si zapsal a pak mi začal vysvětlovat, jaká všechna vyšetření mne čekají a jak to bude vypadat. Dal mi podepsat souhlas s navrženými postupy. Já jsem souhlasila,jen u lumbální punkce jsem měla výhrady, protože z té mám strach. Druhý den/středa/ jsem byla na RTG páteře, srdce a plic. Čtvrtek, pátek se nic nedělo, jen v sobotu mi sloužící lékař napsal infuze proti bolestem hrudní páteře. V pondělí přišel na vizitu jiný lékař, který na mou otázku, kdy půjdu na nějaké vyšetření odpověděl, že on nic neví! Asi o hodinu později přišla velká vizita. Opět jsem se ptala, co se mnou budou dělat. Primář mi oznámil, že na pátek dopoledne mám objednané scinti kostí a odpoledne mne propustí domů. Nezmohla jsem se na nic, jistě mnozí znáte tu atmosféru velkých vizit. Za deset dnů v nemocnici dvě vyšetření!!Tak jsem si zaplatila 600,- Kč za naprosto zbytečnou hospitalizaci. Nikdo se mne nevšiml, prostě jsem byla jen pacient, který platil. Dodnes nemohu uvěřit, že jsem na tom samém oddělení byla před třemi lety. A to jsem tam ležela zadarmo! A lékaři dělali všechno, až zjistili v čem je problém. Ovšem to, co mne opravdu dostalo, mělo teprve přijít.  
    V pátek, v den propuštění, přišel pan primář s asistujícím lékařem, zastavili se u mé postele a primář se ptá: „Co myslíte,pane kolego, mohlo by se u paní jednat o..(latinská slova)?“ A pan kolega si dovolil oponovat a řekl opět něco latinsky. A šli dál! Já jen zírala. Po deseti dnech, kdy jsem nikoho nezajímala, se nade mnou dohadují, cože by to asi mohlo být. Já byla v šoku a dodnes jsem to nepřekousla. Víte, přišlo mi to, jako když přinesu do opravny rozbitou žehličku, opravář ji ani nerozbalí a řekne, že tam bude něco spáleného, ať si koupím novou. Rozdíl je v tom, že opraváři za jeho radu nemusím platit. Zatím.
   Kam jsme se to dostali? Za všechno musíme zaplatit a čím platíme víc, tím hůře je lékařská péče dostupná a o nějaké úrovni se nám může jen zdát! Byla jsem propuštěna s tím, že se mají udělat ještě nějaká kontrolní vyšetření. Ale já šla do nemocnice proto, aby se ta vyšetření udělala tam, protože ambulantně čekáte na každé vyšetření minimálně měsíc. 
  S úctou a velkým díkem se skláním před zdravotními sestřičkami. Naprosto profesionální, ochotné, milé a v každé situaci lidské. Tady je cítit opravdový zájem o pacienta. Vždy a za každé okolnosti. Trochu horší je to u tzv. sanitárních pracovnic. Ráno se vymění konvice s čajem,ale skleničky se nemyjí. Ve čtvrtek nám paní sanitářka oznámila „...ženský, dneska si umyjte skleničky!“ Mýdlem? Šamponem? Trochu se obávám, až budeme platit 100 korun denní taxu,tak si budeme umývat nádobí po obědě a možná i vytírat pokoje?!
  Každý den slyšíme, že lékaři bojují o zvýšení platů, že dávají hromadné výpovědi a chtějí odejít za hranice. Všichni by si měli uvědomit,že pokud půjdou ven, tak tam si takovéto chyby a neprofesionalitu nemohou dovolit. Tam to chodí úplně jinak, než jsme zvyklí u nás v Česku. A pokud svou práci chtějí dělat dobře jen za velké peníze,tak nám pomož Bůh.   Protože jsem se v nemocnici pomoci nedočkala, rozhodla jsem se spoléhat sama na sebe. Jsou jen dvě možnosti. Zvládnout to nebo ne.
  Nakonec bych chtěla poprosit pány ministry, poslance a všechny,kteří navrhují zvýšení poplatků či příjmů ve zdravotnictví. Sestupte z výšin vašich ministerstev a mimo Prahu a podívejte se dobře, jaká je realita!
  Přeji našemu zdravotnictví (a nejen zdravotnictví), aby se nepropadlo ještě hlouběji, aby se vzpamatovalo.

Dagmar Pánková