Před rokem zavřela majitelka jediné hokynářství v třebíčském Zámostí. Zajímaly mne důvody. „To víš, sociálně slabí začali chodit nakupovat do Billy. Tam se líp krade. V mém krámku jsem si to pohlídala. A tak jsem dopadla,“ posteskla si a šla na pracovní úřad.

Češi, nejen ti sociálně slabí, jsou národem zlodějů. Už to máme černé na bílém. A to jsme si mysleli, že na tom ve srovnání s Poláky, jižními Slovany a Ukrajinci nejsme tak zle. Všeobecný úpadek morálky nelze přičítat pouze komunistické totalitě. Jistě, tam má hluboké kořeny. Ale vývoj posledních dvaceti let úpadek jen prohloubil.

Václav Havel neustále nabádal k obnovení morálky a varoval před temnými bratrstvy. Vysmáli jsme se mu, „láskopravdaři“ jednomu. Zvolili jsme nástupce, který na státní návštěvě „přemísťuje“ hostitelovo pero s polodrahokamy z etuje do kapsy. Všichni ve světě to viděli a nechápavě kroutí hlavou.

Ne však u nás. Novináři decentně trapnou kleptomanskou příhodu přešli. Napříč politickým spektrem se nenašel nikdo, ani s imunitou, kdo by řekl: „Pane prezidente, krást se nemá! A když už se vám to přihodilo, nemůžete zůstat hlavou státu.“

Jenomže to je jen ta pověstná třešínka na dortu. Mnohem závažnější je očividné prorůstání zločinu, policie a spravedlnosti. Do nebe volající konflikty zájmů. Korupce na úřadech, ba i v řadách policie, která má bdít nad dodržováním zákona. Uplácení při zadávání veřejných zakázek se nedaří odhalovat, což potom stíhat a odsoudit. A když už někomu hrozí odchod za mříže, koupí si milost, odhalil renomovaný časopis Respekt.

„Musím dávat,“ řekl mi jeden třebíčský podnikatel. „Ostatní také dávají, byl bych mimo hru,“ tvrdil. Jenomže když dávají všichni, jsou také všichni ve stejné situaci, jako kdyby nedával nikdo. Doplácí na to tedy i sám podnikatel. V konečném důsledku pak občan. Ten je zvyklý, s prominutím, držet hubu.

František Ryneš