Již delší dobu se snaží město Třebíč stát prvním městem na Vysočině a teprve šestým v ČR, které bude ve výběrových řízeních podporovat výrobky Fair Trade. Zdánlivě velkolepý nápad. Fair Trade znamená ve své definici spravedlivý obchod pro všechny. Pěstitelé zemědělských produktů mají kritéria, za kterých mohou pěstovat jejich produkty. Nejčastěji kávu a kakaové boby, ovoce a bavlnu. Dostávají podle definice spravedlivou a dopředu garantovanou cenu, nikoli vykořisťující, tak, aby mohli žít důstojně.

Na druhou stranu, jak píše Colleen Berndt, profesorka na San José University v Kostarice, „standardy certifikace vyžadují, aby pěstitelé byli nezávislí na nájemné práci. Povolují užívání práce rodinných příslušníků s pouze občasným najímáním dělníků. Úspěšní zemědělci, kteří si mohou dovolit platit dělníky, se tudíž nekvalifikují nebo o certifikaci přicházejí. To omezuje jejich schopnost trvale vymanit sebe a svou rodinu z chudoby a znevýhodňuje pěstitele, kteří dokáží jiným nabídnout práci a tak jim pomoci vymanit se z chudoby.“

Ano, idea byla dobrá, praxe je jiná.

Jak mi kdysi řekl člověk, který pamatoval Baťu – obchod není charita, vždy jde jen o to vydělat! To jsem pochopil, když jsem několikrát zahlédl výrobky s označením Fair Trade. Ve většině případů se nejedná o bio kvalitu, naopak jde o kvalitu průměrnou až podprůměrnou. A nestačil jsem zírat na cenu. Např. tabulka čokolády začíná někde okolo 50 Kč, mnohdy spíše 80 až 100 Kč. Balíček kávy 250g, kde např. Segafredo nebo Lavazza pořídíte běžně okolo 80 Kč, Fair Trade je minimálně za 180.

Našel jsem si na internetu zajímavou práci Evy Fraňkové, která se vypravila do Kolumbie, aby Fair Trade viděla z první ruky. Navštívila několik pěstitelů kávy. Byla překvapená hned při prvním rozhovoru s vedoucím jednoho družstva Froilánem Zappatou: „Fair Trade je iluze. Cena, kterou dostáváme za svojí Fair Trade kávu, není férová. “ FROILÁN tvrdil, že pokud prodají svou kávu na konvenčním trhu, jsou za ni schopni dostat lepší cenu, než pokud ji prodají v rámci systému Fair Trade. Navíc prý garantovaná cena, ani případná vyšší cena na konvenčním trhu, nepokrývá plně jejich náklady na pěstování. Překvapením bylo, že v rámci Fair Trade dostali v roce 2006 cenu 1,39 dolarů za libru kávy. Od necertifikovaného obchodníka dostali také garantovanou cenu, ale 2 dolary za libru. Navíc „férová cena“ znamená cenu za zboží v přístavu, tedy pěstitel je musí na své náklady dovést do přístavu! Tady je asi zakopán pes, o kterém mluvil můj známý. Obchodníci nejsou charita!

V práci Evy Fraňkové je mnoho zajímavostí o „férovém“ obchodování. Je jen na zastupitelích našeho města, zda si takové informace hledali, nebo je za tím vším i jiný zájem – „férový“. V článku zmiňované profesorky z kolumbijské univerzity je ještě jedna zajímavost. „Neexistují žádné ověřitelné informace o úspěchu Fair Trade. Namísto statistických údajů o vlivu na životní prostředí a socioekonomických indikátorů tato organizace publikuje pouze ojedinělé historky a pečlivě vybrané nereprezentativní případové studie.“

Pokud Město Třebíč bude dalším podporovatelem Fair Trade, bude podporovat organizaci, která spíše než ku prospěchu je podle samotných pěstitelů ke škodě! Já rozhodně férové obchodníky podporovat nehodlám!

Proč tedy Fair Trade podporuje „poloviční“ místostarostka Marie Černá? Má její aktivita nějaký postranní úmysl? Když nic jiného, podívala se zadarmo na setkání fairtradových měst do německého Dortmundu. Tedy ne tak docela zadarmo. Za peníze EU a města Třebíče. Za peníze nás všech.

Jan Zeman