Na zeď vyhlídky na skalnatém návrší Hrádku byl v době první republiky osazen bronzový medailon připomínající osobnost Tomáše Garrigue Masaryka. V pohnutém roce 1948 se kulatá pamětní deska ztratila. U příležitosti 75. výročí úmrtí prvního československého prezidenta dá město po desítkách let instalovat na místo nový medailon.

Masarykovu vyhlídku postavil v roce 1930 Okrašlovací spolek jako vzpomínku na 80. výročí narození Prezidenta Osvoboditele. Součástí krychlové funkcionalistické stavby byl tehdy i pamětní medailon. Po nástupu nacismu byl v roce 1939 násilně odstraněn. Po válce ho objevil třebíčský stavitel Josef Máca ve velvarských kovohutích, kde měl být roztaven. Josef Máca ho na svůj náklad vykoupil, opravil a osadil na původní místo. Na začátku komunistického režimu v roce 1948 se několik odvážných občanů rozhodlo, že medailon s nežádoucím symbolem demokracie uschovají do bezpečí. Sejmuli jej a uložili na dno řeky Jihlavy poblíž vesnice Sokolí. Skrýš však byla tehdejšími orgány vypátrána. Další osud původního medailonu není znám.

Ve dnech 4. a 5. září 2012 na čtyřicet zaměstnanců Skupiny ČEZ věnovalo pracovní den šesti neziskovým organizacím. Pátý rok pomáhali čistit Dalešickou přehradu, upravit zahradu seniorům a sbírat v sadu ovoce. Kdo si najde „Čas pro dobrou věc,“ může jeden pracovní den v roce darovat potřebným. Skupina ČEZ tuto možnost zaměstnancům nabízí již pátý rok. Tentokrát dobrovolníci pomohli šesti neziskovým organizacím na Vysočině a jižní Moravě.

Devatenáct energetiků z elektrárny Dukovany čistilo Dalešickou přehradu. Na dvaceti kilometrech podél břehu nasbírali padesát velkých pytlů odpadu a harampádí, včetně zrezlého železa nebo rozlámané laminátové lodi. „Dřina mi nevadila, alespoň jsem si pročistil hlavu. Navíc jsem věděl, do čeho jdu, dobrovolnického dne jsem se zúčastnil již potřetí,“ říká technolog reaktorové fyziky Martin Fiala.

Tři jaderní fyzici zamířili do Moravských Budějovic, kde v Domově sv. Antonína sbírali jablka, švestky a přátelským povídáním zpestřili odpoledne jeho obyvatelům. „Byli bezvadní, ochotní a usilovně pracovali,“ usmívá se Ladislav Chloupek, ředitel Domova.