Řidiči linkových autobusů společnosti ICOM transport na Jihlavsku, Třebíčsku a Pelhřimovsku a také společnosti TRADO Bus, která také patří také do skupiny, vyhlásili stávkovou pohotovost. Důvod – ohlášené snížení mezd až o 4 tisíce korun měsíčně. Při platu např. 19 tisíc čistého to znamená podstatný vliv na životní úroveň celé rodiny. Co vedlo vedení společnosti k tomuto nepopulárnímu kroku?

Generální ředitel Zdeněk Kratochvíl to na pondělní schůzce řidičům vysvětlil zcela jasně. Kraj Vysočina odmítá hradit společnosti prokazatelnou ztrátu, na kterou má ze zákona právo. Za loňský rok zhruba 15,5 miliónu korun, za letošek je odhad dokonce 25 miliónů. „Ztrátu z provozu linkových autobusů na Vysočině už nemůžeme vykrýt na úkor ostatních činností, jak jsme to udělali loni. Ohrozilo by to celou společnost. Jinou cestu nemáme. Vyčerpali jsme všechny možnosti úspor. Každý měsíc děláme výběrové řízení na dodavatele nafty i ostatních služeb. Zefektivnili jsme podnikovou agendu a zavedli snad nejpřísnější kontrolní mechanizmy v republice,“ tvrdí Kratochvíl. „Snížení mezd je jediná možnost, jak udržet dopravní obslužnost v Kraji Vysočina. Nemám z toho žádnou radost,“ dodává.

Kraj se ústy radního Libora Joukla brání. „Všechny faktury tohoto dopravce byly v souladu s platnou smlouvou proplaceny. Jenže ICOM po nás chce navýšení dotací za službu ve veřejné linkové dopravě nad rámec platné a akceptované smlouvy," tvrdil náměstek hejtmana. Kde je tedy pravda?

Podívejme se na problém blíže. Stát si přeje, aby občané používali k cestám do práce i k cestování hromadnou dopravu. Aby to bylo pro lidi přijatelné, musí ceny regulovat a tedy i dotovat jízdné. To pokrývá pouze polovinu nákladů. Stát si objednává veřejnou dopravu u soukromých dopravců a dojednává s nimi smluvní podmínky. Podle příslušného zákona je povinen uhradit ztrátu a zaplatit přiměřený zisk. Dopravce zase musí ztrátu dokladovat a předložit každý měsíc své účtování ke kontrole.

Společnost ICOM má uzavřenou smlouvu se státem, tedy s Krajem Vysočina, do roku 2019. Každý rok se aktuální stav řeší dodatkem. Celý mechanizmus funguje tak, že koncem předchozího roku zpracuje dopravce předběžný odborný odhad ceny služby. Cena dopravního výkonu je tvořena součtem oprávněných nákladů a přiměřeného zisku, od kterého se odečtou výnosy – např. z jízdného a reklamy v autobusech. Takto stanovenou cenu pak dopravce kraji fakturuje. Když se však vyskytnou nepředvídané okolnosti, jakými bylo letošní zvýšení ceny nafty o čtvrtinu, stát (kraj) musí podle zákona připlatit. A zde je jádro sporu mezi Krajem Vysočina a společností ICOM.

Je pravda, že až do srpna kraj proplatil všechny faktury. Jenomže dál už nechce žádnou ztrátu krýt, protože v letošním dodatku je věta, že pokryje ztrátu jen do výše 83,7 miliónu. Už teď je jasné, že ztráta bude vlivem zdražení PHM o 25 miliónů vyšší. „Zákon nic neříká o tom, že pokrytí ztráty lze omezit nějakou předem danou sumou, i kdyby to bylo ve smlouvě,“ tvrdí odborník Dr. Stanislav Kadečka z právnické fakulty MU v Brně.

Generální ředitel Zdeněk Kratochvíl upozorňuje, že nad loňskou ztrátou více než 15 miliónů firma vzala peníze na mzdy z jiných firemních aktivit. „Kraji jsme navrhli, že za loňský a letošní rok nebudeme účtovat přiměřený zisk, jak nám umožňuje zákon. Stejně jsme povinni celý zisk vracet do autobusů. Jenomže do ztráty jít nemůžeme. To je pro autobusovou dopravu likvidační,“ říká Kratochvíl. „Nechceme-li ohrozit celou firmu, nezbývá než snížit mzdy zaměstnanců autobusové dopravy.“

Stávková pohotovost se tedy na Třebíčsku týká jen linkových autobusů. Městská autobusová doprava v samotné Třebíči nebude ohrožena. „S vedením třebíčské radnice držíme „gentlemanskou dohodu“, není zde žádný problém. Město hodně ušetřilo oproti původně uzavřené smlouvě. Mohlo ušetřit už za Maškova vedení, ale bránila tomu ješitnost tehdejších radních,“ vzpomíná Kratochvíl.

Stávková pohotovost řidičů sama o sobě nic neznamená. Dopravy se zatím nedotkne. Firma chce dál jednat s vedením kraje. „Když nám kraj ztrátu uhradí, doplatíme zpětně i řidičům mzdu do původní výše,“ slibuje generální ředitel. Ale co když kraj nezaplatí? „To nechci domyslet. Bude-li vyhlášena stávka, to neumíme řešit. Těch 350 řidičů prostě nenahradíme, autobusy nevyjedou. Ale doufám, že kraj dostane rozum a že se ještě domluvíme,“ neztrácí Zdeněk Kratochvíl naději. Když ne, uvažuje o soudní žalobě. „Pak už bychom museli ovšem zažalovat i přiměřený zisk, na který máme zákonné právo. Naše nabídka – jezdit bez zisku za loňský a letošní rok – by tím samozřejmě padla.“

Doufejme, že horké hlavy vychladnou a k dohodě dojde. S furiantským přístupem objednatele dopravních služeb máme v Třebíči neblahé zkušenosti. Vždycky na něj doplatí lidé. Ať už to jsou řidiči, nebo cestující veřejnost.

František Ryneš