Na tiskové konferenci minulou středu Pavel Pacal (Pro Třebíč) novinářům řekl, že jeho rozhodnutí nezúčastnit se africké mise vychází z jediného důvodu: „Celá věc byla zpolitizována a byla nechutným a ubohým způsobem převedena do osobní roviny, což já odmítám a nemám zapotřebí. Mrzí mě, že to bylo takto pojato, protože naše snahy o vytvoření nových pracovních míst a přilákání investorů budou pokračovat i nadále, v Třebíči je to totiž problém číslo jedna."

Pacal má pravdu v tom, že nominace na zahraniční cestu byla zpolitizována. Zpolitizovali ji politici ve vedení města tím, že si rozdělili kompetence způsobem, který konflikt zájmů způsobuje. Pacal dostal cestovní ruch, který patří do resortu jeho milenky. Není to však jediná „bota“ radních.

Zatímco v minulém roce jsme platili za kubík vody 83,82 Kč, od prvního ledna saháme do kapsy hlouběji.  Voda podražila na 85,73 koruny. Pochopitelně to vyvolává otázky, proč tomu tak jev. Spotřeba na obyvatele totiž klesá. Představitelé vodárenství se brání tím, že musejí povinně použít finanční model, podle kterého se stanovuje cena vodného a stočného, a který zahrnuje i inflaci. Jenomže všechny výnosy, nájemné a dividendy jdou zpět do vodárenství. Přitom infrastruktura patří obcím. Téměř veškeré výnosy Vodárenské a.s. jdou svazku. Ten je neprojí, ale všechny vrací do oprav a do nových kanalizací.

Zdražení vody neproběhlo v představenstvu hladce. Z osmi jeho členů bylo nejprve proti zdražení pět. Pak se ale někdo nechal přesvědčit a v opozici ke zdražení zůstaly jen Moravské Budějovice, Jaroměřice a Moravský Krumlov. Proč mezi nimi není i zástupce TřebíčePavel Heřman (volba Tr)? Tak by se měli ptát nejen občané Třebíče, ale i obcí, které třebíčský starosta zastupuje.