Chodník v ulici Marie Majerové září novotou

Dožilý povrch z litého asfaltu, původní konstrukce z dob výstavby sídliště (tedy z 80. let minulého století). Tak vypadal ještě letos v červnu chodník v ulici Marie Majerové. V rámci pilotního ročního participativního rozpočtu lidé tento chodník v anketě vybrali k rekonstrukci, která byla realizovaná v červenci a srpnu.

„Celý chodník v délce 380 běžných metrů včetně špatného podkladu byl odtěžen, jsou udělané nové štěrkové konstrukční vrstvy, obrubníky a položena zámková dlažba, včetně drobných terénních úprav,“ popsal rekonstrukci chodníku místostarosta Vladimír Malý.

Cena rekonstrukce chodníku je 820 tisíc bez DPH.

Druhý dukovanský blok stojí již dva měsíce. Na vině je netěsnost jedné z tisíců trubiček parogenerátoru, tedy výměníku tepla mezi primárním a sekundárním okruhem. Protože se podle délky nucené odstávky evidentně nejedná o běžnou netěsnost, požádali jsme o rozhovor na toto téma ředitele JE Dukovany Ing. Miloše Štěpanovského.

K čemu parogenerátor v elektrárně slouží?

Parogenerátor je výměník tepla. Slouží k výrobě páry, která pak pohání dvě rovnotlaké turbiny se čtyřmi turbogenerátory o výkonu 255 megawatt.

Jaká je konstrukce parogenerátorů v Dukovanech?

Každý ze čtyř reaktorových bloků elektrárny je osazen šesticí parogenerátorů, umístěných v hermetických boxech hluboko pod podlahou reaktorového sálu. U nás jsou umístěny horizontálně. Voda z primárního okruhu reaktoru ohřátá na 300 stupňů Celsia se přivádí do parogenerátoru, tam se rozdělí do 33 tisíc teplosměnných trubiček, které jsou ochlazovány sekundární vodou. Z té se vlivem tepla a nižšího tlaku vytváří pára. V JE Dukovany vyrobí během hodiny 477 tun páry o teplotě 260 °C a výstupním tlaku 4,75 MPa. Voda se po kondenzaci v kondenzátorech znovu předehřívá a je vedena zpět do parogenerátoru.

Co se vlastně přihodilo, že elektrárna již více než 60 dní stojí?

Třebíč bude v roce 2020 opravovat jednu z dominant města, téměř 200 let starý větrný mlýn na Kanciborku. Budova bude sloužit jako expozice koželužství i dobového bydlení a do roku 2021 tak v Třebíči přibude další turistický cíl.

Mlýn byl postaven v roce 1836 pro potřeby Budischowského závodů a mlela se v něm smrková i borová kůra na takzvané tříslo. To sloužilo koželuhům k čištění kůží. Od počátku 20. století je vlastníkem této technické památky město Třebíč.

„V přízemí větrníku bude expozice koželužství, jako připomínka rodiny Budischowských, která mlýn postavila,“ uvedl starosta města Pavel Pacal.

Stav českých silnic už byl popsán na tisících stránkách. O masakrech při cestování, neustálých opravách a objížďkách se toho napsalo opravdu mnoho. Aby se z toho úředníci poučili? Nikoliv.

Další uzavírka směrem na Pocoucov a Rudíkov je toho důkazem. Nesmyslně je uzavřena celá silnice a řidiči jsou odesláni na objízdnou trasu směr Budíkovice, vozidla nad 7,5 tuny směrem na Hostákov a Nárameč. Kdyby se to rozhodlo od stolu na Kraji Vysočina, bez znalosti místních poměrů, tak se to dá pochopit. Jelikož je ale předsedou Dopravní komise Kraje místní úředník Aleš Kratina a členem komise Vladimír Malý, známý to třebíčský sociální demokrat, je to nepochopitelné.

Objížďka není rozhodně stavěná na vytíženost dopravy směrem k dálnici D1. Úzká silnice, kde se mají problém vyhnout dva osobáky, je hlavní objízdná trasa! Neřeší se parkování v ulici Budíkovická a v Budíkovicích, kde auta běžně stojí u krajnice, brání projetí dvou vozidel.