Klienty Centra pro podporu duševního zdraví jsou lidé, které tato nemoc zasáhla tak silně, že se museli vzdát svých plánů a cílů nebo je radikálně pozměnit. Co duševní nemoci jsou, kdy nejčastěji propukají a dají se úplně vyléčit? Na otázky odpovídá koordinátorka centra Jindřiška Šmejkalová.

V Paprsku naděje pomáháte lidem s duševním onemocněním, co vaše klienty trápí?
Duševní onemocnění je široký pojem, ale našimi klienty jsou většinou lidé s psychózou nejčastěji s paranoidní schizofrenií. Psychóza je porucha vnímání, myšlení i emocí. Dále jsou to lidí s poruchami nálad. Deprese, ty každý zná, ale pomáháme i s mániemi, což je opak depresí. Nebo s úzkostně depresivními poruchami. Máme i klienty s poruchami osobnosti. To jsou lidé, kteří mají některé vlastnosti vyhraněné tak, že jim to způsobuje problémy s běžným fungováním mezi ostatními. Dalšími diagnózami jsou obsedantně kompulzivní poruchy.

Jaký je rozdíl mezi duševním onemocněním a mentálním postižením?
Často se to plete. U mentálního postižení je úbytek v rozumové oblasti, což u lidí s duševním onemocněním není. Duševní onemocnění může postihnout kohokoliv. Může to být člověk s vysokoškolským vzděláním, ale může to být i někdo s mentálním postižením. Může se to skloubit. Naši klienti jsou lidé s těžkým duševním onemocněním, kteří potřebují pomoci.

Kdy se může taková nemoc objevit?
Duševní nemoc často propuká v mladém věku. Už na střední škole nebo později v mladé dospělosti. Někdo, kdo byl společenský, se může začít uzavírat nebo chovat zvláštně. Nemusí to být vždy jen tím, že jsou mladí v pubertě, ale muže za tím být něco víc. Onemocnění často vzniká po traumatizujícím zážitku, čímž může být rozchod, nezvládnutí zkoušek nebo maturity.

Kam mladí lidé, kteří u sebe začnou vnímat změny chování, mohou jít?
Mohou přijít za námi. My provádíme spíše sociální šetření a dokážeme jim poradit a předat kontakty na psychology nebo psychiatry, kteří jim pomohou lépe než my. Je důležité nemoci duše nepodceňovat a nechat si poradit od odborníků.

Vašimi klienty jsou lidé, které duševní nemoci zasáhli velkou silou. S čím vším jim pomáháte?
Snažíme se je aktivizovat. To znamená, že přijdou a něco dělají. Například se učí angličtinu, ale spektrum je široké. Jde o fungování v domácnosti, aby si člověk uměl uvařit, nakoupit, vyprat nebo hospodařit s penězi, uměl se orientovat ve městě nebo v komunitě, ve které žije. Aby věděl, na co má nárok, kde si vyřídí invalidní důchod. Je to i o tom, aby si uměli vyplnit volný čas.

Proč je pro duševně nemocné lidi důležité setkávat se mezi sebou?
Klienti mluví o tom, jak je důležité vědět, že i ostatní mají podobné problémy a něčím podobným si už prošli, tudíž mají stejnou zkušenost. Zjistí, co jim pomohlo. Nově jsme zavedli setkávací čtvrtky, kde se každý první čtvrtek v měsíci setkávají současní i minulí klienti, kteří už naši službu nevyužívají, ale chtějí se potkávat.

Odchází od vás klienti úplně uzdravení?
To je složitá otázka. Ve vztahu k duševním onemocněním je současný celosvětový přístup, který se označuje jako zotavení. Znamená to, že nemocní dokáží i navzdory problémům žít plnohodnotný život.  Už to není o tom, že nemáte příznaky nemoci. U psychóz se střídají lepší období s těmi horšími. A v horších obdobích se samozřejmě mohou objevit příznaky nemoci. Na prvním místě není být bez příznaků nemoci, ale to, aby lidé dokázali i s příznaky plnohodnotně žít.

Barbora Živná