Evangelium podle Jaroslava Foglara |
![]() ![]() ![]() |
Pátek, 19 Leden 2018 08:00 |
„Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných? Večer oheň táborový pak do tmy zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší.“ Těmito slovy mě kdysi uhranul, poranil a rozjitřil Jaroslav Foglar. Ano, Foglar dokázal rozjitřit touhu. Dokázal to jako málokdo. Ale nedokázal ji naplnit. Otevřel ve mně hlubiny, o kterých jsem neměl tušení. Otřásl mojí duší. Až po letech jsem někde četl větu, která mi pomohla trochu pochopit, co se mnou tenkrát Foglar udělal. Ta věta zní: „Setkání s Krásou probouzí v srdci člověka touhu, kterou nic pozemského nedokáže naplnit“. Ano, Foglar mě dovedl k setkání s Krásou. Probudil ve mně touhu. Nedokázal ji naplnit. Ani nemohl. Není to jeho vina. Ale ukázal mi cestu…
Jaromír Matějek
|
Aktualizováno Čtvrtek, 25 Leden 2018 15:14 |