Tradičně prvním bodem, kdy na jednání zastupitelstva o něco jde, je Zpráva o činnosti rady města. Tu by měl sice předkládat starosta, ale je zvykem, že si práci zjednodušuje. „Usnesení rady za minulé období jste dostali, má někdo připomínky?“ ptá se Heřman (HZNR!) alibisticky a snaží se rychle „po Maškovsku“ přejít na další bod, když se nikdo nestihne rychle do diskuze přihlásit.

Proč nejsou podklady?
I tentokrát bylo připomínek opravdu hodně. Jaromír Barák nebyl spokojen s tím, že na webu města nejsou podklady pro jednání rady číslo 5 a 6. „Jak máme bez podkladů posoudit, zda rada rozhodla dobře?“, ptal se logicky. Heřman měl odpověď pohotově. Prý to nejde, jsou tam citlivé údaje. Barák replikoval, že v neveřejné části, přístupné jen zastupitelům, to přece jde. Ostatně, na webu chybí jen podklady pro poslední dvě rady, ty předchozí tam jsou. Je to podivné. Právě tam rada provedla řadu kontroverzních rozhodnutí. Na pomoc přispěchal „informatik“ Milan Zmátlo. Prý to není technicky možné, potvrdil Heřmanovo nejapné zdůvodnění. Proč to dříve šlo?

Další podezřelá zakázka (-ky)
Jedno z oněch diskutabilních rozhodnutí bylo vyhlášení zakázky na výměnu oken mateřských škol a jídelny.

Zakázku rada rozdělila na šest samostatných, i když podle metodiky ministerstva pro místní rozvoj mělo jít pouze o jednu. Vyhlásilo ji totiž město jako investor, osloveni byly stejné firmy a výběrové komise byly též identické. Podle Heřmana jde o různé subjekty. Jenomže tady se nejedná o to, zda jde o různé příspěvkové organizace ale o to, kdo je zadavatelem. Uvidíme, jak se oslovené firmy o rozporcovanou zakázku podělí.

Znovu nevypsali tendr, jak na mobilky!
Jaromíra Baráka dále zajímalo, proč rada nevyhlásila konkurs na odtahovou službu. Podle vedoucího odboru Aleše Kratiny dosavadní obstaravatel služby pan Pospíšil nechtěl auta za dosavadní peníze odtahovat, proto jednali se všemi dostupnými podnikateli v Třebíči a jedním z Náměště nad Oslavou, zájem však nakonec projevil pouze jediný z areálu Horáckého autodružstva. Kontrakt dostala bývalá kadeřnice. Když se Barák s vysvětlením nespokojil a chtěl vědět, jaký byl důvod, že radnice konkurz nevyhlásila, zasáhl starosta Heřman. Prý podle jednacího řádu má každý zastupitel ke stejnému bodu programu pouze tři možnosti diskutovat. „A začnu měřit čas a počítat přihlášky do diskuze, i když to dělám nerad,“ děl Heřman s vítězoslavným úsměvem. Rozhodnutí opět hodno Maška, který limit kdysi s chutí aplikoval právě vůči Heřmanovcům. Po volbách Heřman při schvalování jednacího řádu slíbil, že pravidlo „třikrát a dost“ nebude u složitých bodů uplatňovat. Sliby chyby.

Pěkně vypečené pravidlo
Výklad pravidla není v bodě „Zpráva o činnosti rady“ jednoznačný. Rada totiž mezi jednáními zastupitelstva zasedá zhruba 5x. A na každém zasedání je několik desítek bodů. Z logiky věci plyne, že zastupitel by měl mít možnost ke každému bodu jednání rady vystoupit.

Zdravka a kino Moravia, díl další
Jaromír Barák se nenechal odradit a zajímal se o nově vyhlášený prodej bývalé „zdravky“ a kina Moravia. Logické by podle něho bylo co nejvíce záměr rozšířit po internetových serverech realitních kanceláří. Zastupitelé za ČSSD Malý a Vašíček návrh ještě vylepšili požadavkem, aby byl prodej zadán u realitek, nebudou-li požadovat provizi, když se prodej neuskuteční. Barák chtěl vědět, proč byla zvolena obálková metoda, která nezaručí nejvyšší cenu.
A v tuto chvíli to přišlo. „Pane Baráku, beru vám slovo,“ prohlásil Heřman a vypnul mu mikrofon.
Pavel Pacal ještě obálkovou metodu obhajoval s tím, že zabrání vzniku vietnamské tržnice nebo veřejného domu.

Tolik k jednání zastupitelstva města v bodě Zpráva o činnosti rady. V příštím pokračování se budeme věnovat bodu „Různé“. I tam byla diskuze výživná.

František Ryneš