Je to hodně dávný zvyk – dávat si počátkem roku předsevzetí. Bohužel, v poslední době poněkud upadá. Statistiky uvádějí, že si je ukládá jen zhruba každý pátý občan naší republiky.

Novoroční předsevzetí se týkají jednání a postojů vůči sobě samému nebo vůči našemu okolí. V tom je hlavní úskalí. Kdo se po novoročním přípitku rozhodne skoncovat s kouřením, s nadváhou nebo s alkoholem, většinou slib nesplní. Zvláště když si ho nechá pro sebe.

Úspěšnost léčby alkoholiků se pohybuje mezi pěti a deseti procenty. U kuřáků je to obdobné. O obezitě raději vůbec nemluvit. A tak po dvou či třech nesplněných předsevzetích tohoto typu většina z nás rezignuje.

Nemá to smysl. Stejně jako nemá smysl, aby si politik zapověděl lhát, vyžadovat a brát úplatky, zneužívat veřejné prostředky ve svůj prospěch a být vulgární. Takový by u nás v politice neobstál a velmi rychle by přestal být politikem.

Možná bychom si měli dávat splnitelnější úkoly. Měly by být konkrétní, měřitelné a nemělo by jich být mnoho. Třeba začít s cizím jazykem a hned si koupit kurz. Jedno poctivě naplněné předsevzetí stačí. Vždyť za rok bude další příležitost. Pokusme se tu letošní, s prominutím, neprošvihnout.

 František Ryneš