Naše vláda minulý týden odmítla garantovat ČEZu cenu elektrické energie po dostavbě Temelína a Dukovan. ČEZ zareagoval rychle. Generální ředitel Beneš hned druhý den zrušil tendr na dostavbu Temelína. Důvody jsou jasné. Předně, vláda potřebuje peníze na plnění předvolebních slibů. Prosperující státní a polostátní podniky jsou snadnou kořistí, budou státní rozpočet dotovat. A tudíž nebudou mít na investice. V případě dostavby Temelína se jedná o stovky miliard.

Dalším důvodem je přebytek elektrické energie. Vyvážíme jí asi 20%, a to máme v rezervě postavenou a nespuštěnou paroplynovou elektrárnu. Dochází k instalaci větrného výkonu a připravuje se prolomení limitů těžby uhlí. Občané nechtějí platit za elektřinu víc, než musí. A tak na střechu montují fotovoltaiku pro vlastní potřebu. I když se stát snaží jim to všemožně byrokraticky znemožnit, trend je jasný. Celková potřeba elektřiny tak klesá.

Pro Třebíčsko je klíčové, jakou cestou se ČEZ vydá. Zdá se, že Temelín je (na řadu let) mrtev i přesto, že se objevila jihokorejská firma, která by Temelín postavila mnohem levněji. Kolem Dukovan se ozývá jásot. Tak přece jen se postaví pátý blok!

Ale ouha. Zatímco v Temelíně je vše na dostavbu dalších dvou bloků připraveno – včetně pomocných provozů – v Dukovanech nikoliv. Cena dostavby by tak byla relativně mnohem vyšší. Jestli bude ČEZ v dohledné době rozvíjet jádro, půjde raději kooperovat do Jaslovských Bohunic. Vyjde to levněji a hlavně povolovací řízení proběhne díky slovenské spoluúčasti mnohem snáze, proud do Česka po vedení přiteče.

Ale vraťme se na Třebíčsko. Politici i podnikatelé lobují za pátý dukovanský blok. Čtyři stávající mají životnost u konce. Původní projektovaná životnost 25 let byla již v době výstavby prodloužena na 30 let. Ty uplynou příští rok. I přes miliardové investice do zvýšení odolnosti po Fukušimě se podaří prodloužit provoz nejvýše o 10 let. Další prolongace je málo reálná díky tomu, že EDU nemá plnohodnotnou vnější obálku, tzv. kontejment. Lobbisté k nám zvou vládní delegace všech garnitur a vrcholní politici nechtějí voliče zarmoutit, dávají vágní sliby. Reálné výstupy však nejsou. Vedení ČEZu tvrdí, že musí dojít k radikální změně jeho orientace. Od jádra k mikrokogeneraci. To už tady jednou bylo. Vymyslela to třebíčská firma TEDOM. Motor z favorita předělaný na plyn ve sklepě domku točí alternátorem, který dodává proud do sítě, a zároveň se topí chladicí kapalinou. Příliš se to neujalo. Motory byly poruchové a hlučné, všude se musel rozvádět plyn. Dnes se naopak snažíme z ruské závislosti vymanit.

Budoucnost Třebíčska tedy není zrovna růžová. Personál, který v sedmdesátých letech do Třebíče přišel, je pomalu v důchodovém věku. Mládí studuje v Praze, Brně, Olomouci i v zahraničí, po studiu zůstává venku. V Třebíči není práce. Ani Dukovany nedávají trvalejší perspektivu. Počet obyvatel města logicky trvale klesá. Čistý úbytek je v řádu třech stovek za rok. A to jsou ještě mladí lidé často vedeni v evidenci obyvatel, i když zde již dávno nebydlí. Odhaduje se, že fakticky již klesl počet obyvatel pod 35 tisíc. Kde jsou ty doby, kdy chtěl starosta Ivo Uher primátorský řetěz za 40 tisíc obyvatel! Chybělo mu tehdy pár stovek.

Z Třebíče se stává provinční maloměsto, jak po vzniku jihlavského kraje prorokoval čestný občan města primář Josef Nováček. Přestože místní oligarchové nakupují pozemky, kde by měla vniknout celá sídliště pro stavitele a provozovatele nové jaderné elektrárny. Přestože město investovalo přes 20 miliónů do stavby nyní zbytečného kruhového objezdu v borovinské fabrice, který by našel využití jen v případě, že Richard Horký postaví pod zámečkem sídliště rodinných domků pro manažery a paneláky pro dělníky. Místní politiky však situace občanů málo zajímá. Carpe diem, to je heslo dne. A tak se pod cenou rozprodávají a směňují pozemky způsobem, ve kterém nevidí korupci jen slepec. Investují se desítky miliónů z peněz občanů na podporu zbytečných soukromých projektů. Hazard má zelenou. Kultura, hlavně ta mravní, s prominutím, pláče.

František Ryneš