Konec roku je časem bilancování. Byl právě končící rok dobrý? Je to otázka pohledu. Z makroekonomického hlediska to ještě nebylo tak zlé. Krize k nám prostě dorazila o rok později. Logika věci nám říká, že o rok později také odejde. Máme se tedy na co těšit. Letošní rok bude kritický pro mnoho podniků. Zkrátka, bude hůř.

Jinak tomu může být z hlediska rodiny. Tedy tam, kde nepřišli o práci hned oba živitelé. Naučili jsme se mnohem víc šetřit. Ne že bychom utráceli méně. Ovšem důkladněji se zamýšlíme, za co utrácíme. Nikoliv však všichni. Stále narůstá počet těch, kteří se dostávají do finančních problémů. Počet exekucí roste. Zdá se, že i zde bude hůř.

Úplně jinak to může vnímat jednotlivec. Mnohem větší úlohu hrají city a pocity, než objektivní materiální situace. Mně třeba největší radost udělala promoce nejmladší dcery na červený diplom. A „eminente“ při třech rigorózních zkouškách mé nejstarší na jedné z nejprestižnějších univerzit na světě. Dobré rodinné vztahy i přečetná přátelství beru jako samozřejmost, i když vím, že to dnes vůbec není běžné. Ani relativně dobrému zdraví se v mém věku netěší všichni. Takže spokojenost. Nebojím se, že, s prominutím, bude hůř.

František Ryneš