V neděli byl svátek všech svatých, dnes je památka všech věrných zemřelých, lidově dušiček. Nemám oba svátky ve velké oblibě. Možná proto, že do svatosti mám daleko a navíc jsem stále ještě naživu. Počasí se výrazně mění a má stále více charakter zimního období. Ani jeho melancholie není zrovna můj šálek kávy.

Kolik je všech svatých? Katolická církev jich zná necelých 15 tisíc. Tedy těch „se štemplem“. Ve skutečnosti jich bude určitě mnohem víc. Naštěstí svatost nezávisí na církevní hierarchii, tím méně pak na papaláších z lidové strany. Ostatně, která církev je ta pravá? Pro věřící v jednoho Boha je svatým každý, koho Hospodin uzná hodným. Pro křesťany a Židy se to zdá být jasné. Ale patří sem třeba i muslimové? Nebo jiní, kteří vyznávají Manitoua, Budhu či Dalajlámu nebo jen „Něco“, co přesahuje naše chápání? Jsem hluboce přesvědčen, že ano. Je to každý, kdo koná podle svého svědomí.

Ani návštěva hřbitovů v tento čas nepatří mezi mé koníčky. Věnuji raději tichou vzpomínku blízkým, kteří mne předešli na cestě k věčnosti. A nechám mrtvé ať pochovávají své mrtvé, jak učil Ježíš z Nazareta. Ale stejně by mne zajímalo, pro koho z třebíčské radnice si přijde, s prominutím, rohatej.

František Ryneš