Poslední dobou se mi nedaří projít po dolní straně třebíčského Karlova náměstí, aniž bych unikl pozornosti naháněčů charitativních organizací. Zdá se mi, že sem pořádají přímo nájezdy. Poslední zkušenost mi to, zdá se, potvrdila.

Jel jsem minulý týden večerním autobusem do Českých Budějovic. Na nástupišti se tento spoj kříží s autobusem do Brna. Skoro na poslední chvíli přichvátala dvě individua, vizáží neměla daleko do bezdomovců. S pokladničkou v košíčku zaplněném až po okraj různými „pižďuchy“ začali podivní výběrčí obcházet lidi ve frontě na autobus do Brna. Jejich snažení bylo všem nepříjemné. „Vy nechcete přispět na postižené?“ doráželi na starší paní. Zdvořile odpověděla, že přispívá doma, v Brně. „Tak až budeme v Brně vystupovat, tak přispějete i nám, že?“, nedali se odradit. Vtom přijel autobus. Oknem jsem viděl, jak i po nástupu do vozu kasírovali cestující.

Druhý den jsem si na tuto příhodu vzpomněl. Na českobudějovickém náměstí pod podloubím také působila dvojice sběračů milodarů. Najednou zaskřípaly brzdy vozidla městských strážníků. Zastavil jsem se a sledoval další dění. Chtěli vidět originál nebo ověřenou kopii povolení sbírky. Nestačily jim prospekty, visačky ani pečeť na pokladničce. Vyžádali si občanské průkazy a už vytahovali pokutový blok. Povedení charitativní pracovníci bez reptání zaplatili po tisícikoruně a rychle opustili náměstí. Nevím, možná se přesunuli jen o kus dál.

V Třebíči máme na náměstí kamery. Pokoutní obchodníci s lidskou důvěřivostí by si rozhodně zasloužili zvýšenou pozornost městské policie.

František Ryneš