Vzpomněl jsem si na historku, jak Kocourkovští zazdili okna radnice, protože byla zbytečná. Nařídili měšťanům transportovat světlo do budovy v pytlích. To komunisté na to šli vědecky a od lesa. Chtěli poručit větru a dešti.

Ale ani oni si netroufli na sněžení. Až přišel Standa Mastný s geniálním návrhem. I když třeba někdy zasněží, přece taky roztaje. Proč se tedy zabývat odklízením sněhové nadílky? A co radosti si lidé užijí! Mohou přece po městě jezdit na běžkách, při náledí i na bruslích. A zadarmo. Zatím. Až se občanská kratochvíle ujme, tak se také uzákoní zimní výbava chodců. Městská policie dohlédne na dodržování používání maček, sněhových řetězů a cepínů. A městská pokladna se bude utěšeně plnit, jak když strážník botičky rozdá.

Jestliže parlament schválil zákon, je potřeba se jím řídit. Tak, aby byla zaručena bezpečnost občanů města. Jestliže radnice nechce dát peníze na úklid sněhu, bylo by slušné se s občany na úklidu dohodnout. Třeba s nimi ujednat, že za službu pro město nebude majitel domu zatížen poplatky za zábor veřejného prostranství při rekonstrukci své nemovitosti. Nebo poskytnout jiné úlevy, které ostatně město nestojí buď vůbec nic, nebo pakatel. Jenomže filozofie třebíčských radní je jiná. Zakázat, nařídit, potrestat. A když sněmovna schválí zákon, který se nehodí do krámu, tak ho alespoň, s prominutím, ošvejkovat.

František Ryneš