Nepatřím mezi ty šťastné, kteří se tváří v tvář setkali s Václavem Havlem, kterým bylo dopřáno, aby si s ním potřásli rukou. Patřím však ke generaci, která byla odkojena eseji tohoto největšího z Čechů naší doby. Přesto jsme se jednou setkali, byť jen na dálku. To bylo na podzim roku 2009, kdy jsem sloužil jako guvernér distriktu Rotary International. Václav Havel přijal spolu se mnou záštitu nad ostravskou mezinárodní konferencí Etika v podnikání a ve společnosti, organizovanou společně Rotary kluby ze severní Moravy.

Konference byla velmi úspěšná. Aplaus sklidila paní Sonja Baťová hned při zahájení. Pozoruhodné byly zejména přednášky ekonoma Tomáše Sedláčka, senátora Petra Pitharta, ředitele Transparency International Davida Ondráčky, filozofa Edgara Wille, poslankyně Anny Putnové a mnohých dalších. Téměř dvě stovky účastníků odjížděly bohatší o bezprostřední zážitek „souznění duší“ s lidmi velmi fundovanými a vpravdě vzory z hlediska morálky a etiky.

O tyto své dojmy jsem se chtěl rozdělit se spolupatronem konference Václavem Havlem. Bohužel, tehdy z plánované schůzky sešlo. Panu prezidentovi v tom zabránil aktuálně se zhoršující zdravotní stav. Hlavní organizátor konference Zdeněk Michálek odkaz ostravského setkání  nádherně vyjádřil slovy: „Naplňováním závěrů této konference i v dnešní době chceme přispět k vítězství Pravdy a Lásky nad Lží a Nenávistí, jak si to vždy přál....“.

Věřím, že se Václav Havel dívá odkudsi shůry na naše pozemské pachtění za etikou a morálkou a na tváři má ten svůj nesmělý, dnes už vědoucí úsměv.
Věřím, že se naše setkání tváří v tvář přece jen uskuteční. Když to nešlo na Zemi, tedy, s prominutím, na Pravdě Boží.

František Ryneš