Už opět ve společnosti narůstá blbá nálada. A není to zrovna tím, že vláda chystá úsporná opatření, někdy až drastická. Tedy, není to jenom tím… Drtivá většina občanů chápe, že bez omezení spotřeby nás všech se můžeme dočkat tak akorát řecké cesty. Jenomže je tady to „nás všech“.

Obyčejných lidí se zvýšení daní a škrty snad ve všude dotknou nepříjemně. Přitom vidíme, jak jsou rozkrádány veřejné prostředky. Také peníze nás všech, ať už jde o prostředky obce, kraje, ministerských resortů nebo dotace Evropské Unie. Nenávratně mizí v kapsách mafiánů, zkorumpovaných úředníků a politiků. Prorůstání těchto tří skupin nás staví do role outsiderů, kteří mají pouze jediné právo - mlčet. Dovolání není nikde.

Už i mezi svými přáteli, vzdělanými a slušnými lidmi, slyším stále častěji volání po opětovném vyjití do ulic a po cinkání klíči. Dokonce o právu vzít spravedlnost do vlastních rukou, když ta institucionální je na obě oči slepá a na obě uši hluchá. To je živná půda pro extrémisty. Řádem ozubeného kola počínaje a Dělnickou stranou konče.

Úpadek veřejné morálky je zjevný, začalo to v devadesátých létech „oposmlouvou“ dinosaurů. Jenomže, co je to morálka? To není nic objektivního. Jedná se společenský konsenzus, o vzájemnou dohodu převážné části veřejnosti. Akceptujeme-li úplatky, pletichy při veřejných soutěžích, šizení v supermarketech a jiné nepravosti všeho druhu, sami se stáváme součástí a zároveň strůjci nemravnosti.

Jak z toho kolotoče vystoupit? Správnou cestou není volání po silné ruce, ani rasová nenávist, ani emigrace do slušnější části světa. Nevěřím na revoluci. Každý z nás by však měl se změnou začít u sebe. Neuplácet, nebrat úplatky, poukazovat veřejně na svinstvo, co dělá druhý. Ano asi jsem asi idealista. Ale nemíním, s prominutím, držet hubu a krok.

František Ryneš