Když dva dělají totéž, není to totéž, praví známé úsloví. Ale co když ti dva vysloveně chtějí dělat totéž? Může se to podařit. Někdy dokonce vylepšit.
Co nejvíce vadilo třebíčské opozici v minulém volebním období? Kromě korupčního prostředí určitě snaha koalice nedat při jednáních zastupitelstva dostatečný prostor. Omezení počtu diskusních příspěvků k danému bodu na pouhé dva vedlo ke komickým situacím. Třetí příspěvek musel přednést kolega, byť mnohdy o problematice mnoho nevěděl. Ale jednací řád je jednací řád a je tu od toho, aby se dodržoval. Totéž platilo o časovém omezení jednotlivých vstupů do diskuse. Při komplikovaných bodech programu – jako například rozpočet města, dopravní obslužnost, územní plán a jiné – sloužil jednací řád jako bič na opozici.

Před volbami Pavel Heřman (HZNR!) tvrdil, že zejména toto je nutno změnit. Na ustavujícím zastupitelstvu dokonce chlácholivě prohlašoval, že nebude restriktivní ustanovení starého jednacího řádu využívat. Všeobecně se čekalo, že se z návrhu nového jednacího řádu vypustí sporná ustanovení. Jenomže chyba lávky. Nejenže tam zůstala, dokonce v jednom případě došlo k přitvrzení. Zastupitelstvo může být totiž podle nového návrhu svoláno v nejkratší zákonné lhůtě, tj. ve lhůtě sedmi dnů.

Chci věřit, že měl Heřman dobrý úmysl. Jenomže to v politice nestačí. Musí mít též snahu a především sílu něco prosadit. V koalici však evidentně tahá za kratší konec. Nebo lépe řečeno, za špagát tahá někdo jiný. Tohle vysvětlení je jistě milosrdnější, než že je mu to, s prominutím, šuma fuk.

František Ryneš