Zítra si připomeneme, že demokracie je u nás plnoletá i podle zákonů USA. Jednadvacet let svobody, i s tím negativním, co jedna z nejvyšších hodnot přináší. Třeba vládu kmotrů, které navenek zastupují zvolení zástupci. Tak se tomu v těchto chvílích děje v Praze.

Třebíč už má tuto peripetii za sebou. Před čtyřmi roky se spojili lidovci, ODS a socialisté s komunisty. Ve hře bylo hodně. Dokončit špinavý obchod s pozemky. To se podařilo, ale jen úplný naivka může věřit, že je vše čisté jako křišťálová studánka. Důsledky byly zničující pro komunisty i občanské demokraty. ODS se v Třebíči prakticky rozpadla a v nedávných volbách získala pouhé dva mandáty. Logickým důsledkem by bylo odstoupení Ivo Uhra a ostatních členů rady místního sdružení. Nic takového se nestalo. Naopak. Předseda Uher nechce svolat místní sněm. Ví, že na něm přijde i o stranický post.

Ani v současné koalici nejde vše hladce. Předseda Věcí veřejných dává otevřeně najevo, že volby nevyhrál Pavel Heřman (HZNR!), ale firma Kapucín. Však má v koalici plnou třetinu spolumajitelů či příznivců bez ohledu na příslušnost k volební straně. A oslabený Heřman musí poslouchat. „Nedostali jsme více než deset let městskou zakázku, to se po volbách musí změnit,“ řekl mi nedávno cestou autobusem z Prahy Milan Šťastný (Kapucín-Břehy). Tehdy jsem to bral jako nadsázku. Dnes si již nejsem tak jist. Kapucíni by rozptýlili obavy z pokračování korupce jinými subjekty, kdyby následovali příkladu pražských „véčkařů“, spojených z firmou ABL. Totiž veřejně prohlásit, že se Kapucín ani prostřednictvím „dcerek“ nezúčastní tendrů na veřejné zakázky. Slovo skauta není, s prominutím, žumpa.

František Ryneš