A nedají si říct….

Tuto slavnou větu kdysi pronesl jeden ze siláků povedené pohádky. Stejně tak se to dá říci o našich představitelích města a kulturního střediska. Již loni jsme psali Svatomartinskou glosu. Zpackané oslavy příjezdu sv. Martina do Třebíče, kdy na plakátech reprezentoval slavnosti rytíř křižák a do města přijel, pro změnu rytíř jak vystřižený z Blaníku.

Minulý týden jsem četl pěkný článek podobného ražení. Pražákovi nevysvětlíte, že duchovno, není duchařina. A tak tedy v Praze mají na konci října do druhého listopadu, samozřejmě pouze z komerčních důvodů, svatodušní trhy. Vůbec jim nevadí, že takzvané dušičky, nejsou svatodušní svátky. Ty se konají padesát dní po velikonocích a jsou známé i jako letnice, v biblických dobách pomazání učedníků svatým duchem. Od toho tedy svatodušní svátky. Nehledě i na trochu morbidnosti, kdy místo myšlení na drahé zemřelé, máte trávit čas postáváním u stánku s kdejakou cetkou a opojným mokem.

Stejně tak Třebíčskému občanu nevysvětlíte, že sv. Martin nebyl ani křižák, ani blanický rytíř, ale původně římský voják a hlavně poustevník. A tak Městské kulturní středisko i letos vyvěsilo po městě plakáty, které zvou na Svatomartinské slavnosti s křižákem v sedle! Hlavně že má bílého koně, ne? A to prosím na plakátech z roku 2014 zval na slavnosti saracénský rytíř! Ještě že neměl vlajku Islámského státu. O tom, že se jedná opět hlavně o komerci netřeba hovořit. Ano po Praze musí být vidět hlavně Třebíč a je jedno jakým způsobem!

Jan Zeman