Již delší dobu se angažují politici a „jaderní inženýři“ v prodloužení provozu JE Dukovany. K tomu má posloužit tzv. pátý dukovanský blok. Podporu vyjádřilo krajské zastupitelstvo v Jihlavě, pro se vyjádřil i pan prezident Miloš Zeman. Argumenty jsou jasné. Odstavení Dukovan by prý vedlo k sociálnímu kolapsu celého regionu.

Letos dosáhnou první dukovanské bloky plánované životnosti 30 let. Jestliže má provoz pokračovat, musí být Státním úřadem pro jadernou bezpečnost uděleno povolení k dalšímu provozu. ČEZ dokonce počítá s tím, že se podaří prodloužit provoz až do roku 2035, kdy by elektrárna dosáhla padesáti let provozu.  Představitelé projaderných iniciativ a ČEZ loni v létě zorganizovali konferenci na zámku ve Valči, která měla ukázat jednotný postoj politiků, provozovatele i dozorných orgánů.

Pak se dlouho nic nedělo. Možná proto koncem března připravili novou konferenci pod názvem Umíme postavit 5. blok v Dukovanech včas? Pořadatelé, Energetické Třebíčsko, Ekoregion 5, Energoregion 2020 a OHK Třebíč, sezvali hvězdné obsazení referujících, které slibovalo zajímavé přednášky.

Jenomže vše bylo poněkud jinak. Ministerstvo průmyslu a obchodu vyslalo jen externího poradce Františka Pazderu, ČEZ pouze Petra Závodského, řady politiků byly zastoupeny také spoře. Dana Drábová, šéfka SÚJB, se omluvila těsně před začátkem esemeskou.

Poněkud zvláštní bylo vystoupení firem Rosatom a Westinghouse, které se předháněly v nabídkách na dostavbu EDU. Přesvědčovaly však rozhodnuté. Vlivní nebyli přítomni.

Jednání bylo poznamenáno evidentní skepsí účastníků. ČEZ se totiž nachází v nepříznivých podmínkách. Vyvážíme pětinu elektřiny za ceny, které nejsou příliš rentabilní. Legislativa povolovacích procesů se na atomku dívá jako na běžnou fabriku. Stát odmítl garantovat vysokou cenu elektřiny. Česká republika přistoupila k mezinárodní úmluvě o hodnocení vlivu na životní prostředí Espoo. Jestliže bude mít kterákoliv země z 28 členských států EU obavu, má právo vstoupit do procesu schvalování. To se týká i nevládních organizací. Sociologická studie dopadu na region v případě odstavení EDU také nevyznívá tak negativně, jak si „jaderníci“ mysleli. Na dotazník odpovědělo ze dvou stovek firem jen něco přes třicet. A ne všechny vidí odstavení JE Dukovany likvidačně.

Přednášející se shodli na tom, že třeba okamžitě změnit zákon, kterým se nový jaderný zdroj povoluje. Stát se musí nějakým způsobem za stavbu zaručit. A je třeba sehnat peníze. Hodně peněz. Když se o stavbě nerozhodne letos, už se to ani do konce prodloužené životnosti EDU prostě nestihne.

Stísněnou náladu vyjádřil jeden z přítomných starostů u oběda. „Vidím to černě. Přes palubu nás hodila vláda, účast vrcholných politiků je mizerná a ČEZu se také do stavby nechce.“

A tak byla alespoň podepsána dohoda mezi třemi projadernými iniciativami a zveřejněna Třebíčská výzva, která dramaticky a poněkud přehnaně vyzývá vládu a parlament k činnosti.

Rozdíl mezi konferencemi ve Valči a v Třebíči byl propastný. Zatímco loňské jednání bylo plné optimizmu, letos bylo patrné rozčarování. Možná k tomu přispělo i prostředí. Rozdíl mezi noblesním zámečkem ve Valči a komunistickou architektura byť renovovaného hotelu Atom jakoby vyjadřoval posun ve vyhlídkách na jadernou energetiku.

František Ryneš