Případ instalace mé kamery na domě v Židech je obecně znám. Nyní má pokračování. Oč jde? Trochu rekapitulace. Před osmi lety mi někdo střílel do oken. Když po pěti útocích nebyla policie schopna najít viníka, koupil jsem a na doporučení policie nainstaloval kameru se záznamem. Dobrá zpráva – kamera nahrála dva pachatele, člena ODS a známého třebíčského kriminálníka Josefa Truhláře a jeho komplice, zrovna z kriminálu propuštěného výtečníčka Jiřího Eise. Policie případ vyšetřila a státní zástupce zpracoval obžalobu. Špatná zpráva je, že soudce Krátký známé zločince nepoznal a žaloby oba zprostil.

Naopak Josef Truhlář, v galerce přezdívaný Trubka, dal sám trestní oznámení, že jsem ho natočil na ulici bez jeho předchozího souhlasu. Policie sice trestní oznámení odložila, ale udala mne Úřadu pro ochranu osobních údajů.  Dostal jsem pokutu 2.500 korun, po odvolání mi byla snížena o tisícovku, nyní případ dál řeší soudy. Řeší, zda když kamera zabírala kromě mého domu i část ulice, a já jsme neměl souhlas útočníků, zda je mohu natočit.

Městský soud v Praze dal za pravdu Úřadu na ochranu osobních údajů, i když paní soudkyně uznala, že mi nic jiného nezbylo, než nasadit kameru, když policie selhala. Vyjádření soudkyně mne vedlo k podání stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud už má dva roky na stole moji stížnost. Případ je složitý a tak soud poslal k Evropskému soudnímu dvoru žádost o zodpovězení otázky, zda má napadený právo natočit na video útočníka, aby ochránil svůj majetek, zdraví a možná i život sobě a své rodině. Evropský soud obeslal všechny státy EU, aby se k případu vyjádřily. A vyjádření to byla zajímavá. Některé země mne podpořily – třeba Velká Británie, jiné nikoliv, např. Rakousko. Zajímavý byl postoj České republiky. Ta se za mne postavila!!! Proč tedy ta pokuta?

Evropský soudní dvůr včera vynesl rozsudek. Konstatuje v něm, že ochrana osobních údajů je velmi důležitá a je ji nutno chránit. Na druhé straně existují okolnosti hodné zřetele, které dovolují připustit výjimku. A těmi okolnostmi může být napadení osoby či objektu.

Nyní se tedy odpověď dostane zpět Nejvyššímu správnímu soudu. Ten bude muset rozhodnout, zda uzná onu výjimku ze zákona. Jestliže ano, a já mám důvod, že tomu tak bude, Úřad na ochranu osobních údajů mi vrátí pokutu 1500 korun. To není důležité. Ale tisíce občanů této země budou mít jasno v tom, zda se mohou bránit útočníkům.

Novináři se mne ptali, co když mi správní soud nedá za pravdu. Potom bude následovat ústavní stížnost. Podle ústavy mají občané zaručenou bezpečnost. Ale do hlavy ústavním soudcům nevidím. Když rozhodnou proti zdravému rozumu, je tady Soud pro lidská práva ve Štrasburku. Když by mi ani ten nevyhověl, budu vážně uvažovat o exilu. Ve státě, který občanům nedá možnost se bránit násilí bych nemohl žít. Je však otázka, zda se vůbec rozsudku dožiji.

František Ryneš