Jak jsme avizovali, včera večer se sešla skoro upečená koalice s tím, že bude podepsána koaliční dohoda. Ale opět nebyla. A jak jsme předvídali, vzplanul boj mezi socialisty a hnutím Pro Třebíč. Pavel Pacal se cítí být na koni. Když ho povolali do koalice v době, kdy už měl na základní škole dohodnutý návrat, souhlasil pod podmínkou, že zůstane prvním místostarostou. To se hrubě nelíbí Vladimíru Malému (ČSSD), který by před spolustraníky ztratil tvář. Ustoupit nechce ani jeden. A tak se narodilo překvapivé řešení. Také socialisté půjdou zpět do opozice.

V zákulisí se začala zkoušet nová divadelní hra s názvem Návrat do minulosti. Stará parta ve volbách nedostala, co chtěla, tak má vládnout doplněna o lidovce. K tomu je ovšem nutná změna stanoviska trojspolku Marie Černé (TMD), Pavla Heřmana (Volba Tr) a Milana Šťastného (Břehy). A do rady vzít Martina „Bambuse“ Svobodu. To totiž dá jen křehkou čtrnáctku, kterou původně Černá i lidovci odmítali, ale která se jim v minulém období tak osvědčila. Překvapivý je zejména postoj lidovců. Ale stranický befel asi zní, být na scéně za každou cenu bez ohledu na osoby a jejich obsazení.

Proč ke změně tragikomické scény došlo? Nejdříve ve volební kampani Barákova Třebíč občanům vyhlásila boj korupci a klientelizmu. Tím se hnutí předem odsoudilo do role diváků. V povolebním jednání Zuzana Kratochvílová (ANO) mylně předpokládala, že ostatním hercům jde o blaho města a jeho občanům a deklarovala chuť udělat audit na odborech, kde se prapodivně utrácejí peníze daňových poplatníků. Vzbudila zděšení na otevřené scéně. Emancipace herců vedlejších rolí se zřejmě nehodila režizérům. Kmotři i jiné hlavní postavy zaúřadovali a hnutí se zřítilo do propadliště. Komunisté se dávno smířili s rolí komparsu ve výborech. Na scénu přicházejí lidovci. Budou klidně stát v pozadí jeviště a dělat ostatním hercům kulisy. Pardon. Postaví ještě Augusta. Ale pozor! I z klauna se může vyklubat Komtur.

Řešení se „staronovou“ čtrnáctkou má své výhody. Ušetří se jedno placené místo uvolněného radního, což opticky zapůsobí dobře na občany a Marii Černé se otevře cesta k postu místostarostky.

Kolik město vydá za uvolněného radního (např. Pavla Heřmana)? V Třebíči se odměny vedoucích pracovníků a politiků úzkostlivě tají. Odměna politiků je odvozena od počtu obyvatel. Proto tedy úporná snaha bývalého starosty Ivo Uhra anektovat Stařeč! Pomůžeme si při odhadu analogií. Město Tábor je o něco menší, má 36 100 obyvatel. Odměna uvolněného radního, kdyby nějakého měli, by tam činila 45 500 korun měsíčně hrubého. K tomu odvody a to celé po dobu čtyř let. To dává sumu, kterou zaplatí město. Její výše by byla v Táboře téměř 2 milióny 900 tisíc korun. V Třebíči to bude o něco víc, suma přesáhne 3 milióny korun. Protože radním práce od října rozhodně nepřibyla, „papaláši“ si stejnou práci jen rozdělí, tak jde vlastně o škodu cca 3 milióny korun za předpokladu, že se o celkovou dosavadní výši odměn spolu nepodělí. V případě Pavla Heřmana ještě připočítejme odměnu za předsedování ve vodárenské. Je to suma srovnatelná. Tady platíme pokaždé, když otevřeme vodovodní kohoutek.

Do ustavujícího zastupitelstva zbývají jen hodiny, poslední pokus o dohodu proběhne ve čtvrtek ráno. Jeviště se zmenšuje. Na třebíčské scéně je možné zahrát skoro vše. Stále více se mi však zdá, že s výjimkou dobrých scénářů.

O dalším vývoji budeme čtenáře iHoNem informovat.

František Ryneš