Místostarosta Milan Zeibrert (Sdružení Břehy) sundal prezidenta Klause. Oznámil to novinářům dramatickým hlasem na tiskové konferenci města. Svůj hrdinský čin zdůvodnil slovy: „Když v roce 1990 udělil rozsáhlou amnestii prezident Havel, byl za to kritizován. Tehdy to ale mělo svou logiku. Dalo se důvodně předpokládat, že komunistická spravedlnost až tak úplně spravedlivá nebyla. Vědělo se o lidech, kteří se za kritiku komunistického režimu dostali do vězení. Ven je mohla dostat jen Havlova amnestie. Dnes je situace úplně jiná. To, co udělal odcházející prezident, je popření celých 22 let, které za sebou máme,“ vysvětlil důvody svého postoje místostarosta. Zeibert se tak podle svých slov připojil k želechovické výzvě protestovat proti amnestii. Místostarosta Zeibert vůbec rád deklaruje, že se připojí k nějaké výzvě. Před volbami měl dokonce jedno takové připojení ve volebním programu. Semilská výzva byla namířena proti korupci v politice a na úřadech. Tam, kde ji uplatňují, zavedli elektronické aukce a jiné nástroje, které korupci značně omezují. Jenže v Třebíči bylo po volbách vše jinak. A jak vysvětlil porušení svého slibu, když zasedl na radnici? Kolegové v radě mu prý vysvětlili, že to nebyl dobrý nápad. „Jsem jim za vysvětlení vděčný,“ sypal si tehdy na hlavu popel ze skautingu vyléčený Zeibert. Ano, opravdu to nebyl dobrý nápad. Pro koho? No přece pro kmotry.
Všichni víme, jakého máme prezidenta. Přemísťuje klenotnická plnicí pera do své kapsy, přednáší o neexistenci globálního oteplení, horuje proti dalajlámovi, občanské společnosti, euru i integraci Evropy. Je ostudně směšný. Naštěstí jeho éra končí. Sejmout jeho obraz ze stěny není nic víc, než laciné gesto, které nevyžaduje ani odvahu, ani, s prominutím, fištrón.

František Ryneš