Jaderná elektrárna Dukovany splnila letos plán výroby elektřiny  jen na  99,985% .  Vedoucí provozu elektrárny  je ale spokojen. Takzvanou disponibilitu elektrárny jsme ale splnili na 100,2% a to je dnes ještě důležitější, než výroba elektřiny. Proč ?? Jsem upřímně udiven.

Jaderná elektrárna Dukovany se pyšní, že za dobu svého provozu (od zahájení výroby před téměř 28 lety) vyrobila celkem 353 miliard kWh.  Plán pro rok 2013 stanovil výrobu na nový rekord 15 576 004 000 kWh. Časy se ale mění a na důležitosti nabývá nový, laicky těžko sdělitelný parametr, kterým je takzvaná disponibilita elektrárny,  disponibilita výkonu.

Oč tu ale  jde? Před rokem, či před dvěma, jako houby po dešti vyrostla v České republice, „zalita deštěm neslýchaných dotací“,  pole fotovoltaických elektráren, v Evropě zvláště na severu Německa, pak parky větrných elektráren.  „Cha, cha  pole a parky!“. Pravdou je, že se některé kouty přírody změnily v rozlehlé průmyslové zóny energetiky, žádné vzhledné parky to nejsou, ať se kdo chce tváří sebe-ekologičtěji.

Kromě viditelných panelo-polí a vrtulo-parků je tu ještě jedna změna, kterou běžný občan nevidí. První koho se nárůst panelo-polí a vrtulo-parků dotkl, jsou energetici, kteří mají zajistit to, aby elektřiny bylo nejen dost, ale právě jen tolik, kolik potřebují naše zapnutá světla, počítače, stroje a ostatní přístroje. To totiž solární panely a vrtule neumí. Klasické, jaderné, velké vodní elektrárny, kogenerační jednotky to ale umí. Umí to díky své vysoké disponibilitě. Jsou k dispozici se svým výkonem,  maximálním nebo sníženým pro vyrovnání výkyvů slunce a větru, prakticky po celý rok.  A to se cení.

Mají ale tyto problémy s elektřinou zajímat běžné čtenáře? Mají!  Ať jsme energetiky nebo ne, elektřinu spotřebováváme.  Při vyúčtování elektřiny si můžeme k položce pod šifrou „Podpora OZE (obnovitelných zdrojů energie)“ přimalovat ikonku sluníčka, které je původcem této energie. Slunce na nás totiž  už dávno přestalo svítit zadarmo.

Petr Spilka