Tak trochu jako v popěvku fanoušků různých sportů jsem si připadal v sobotu, když jsem s rodinou navštívil dráhu pro bruslaře Na Hvězdě. Spolu s přáteli jsme si vyrazili na in-line brusle a chtěli si užít pohodové odpoledne. Na baseballovém hřišti zrovna probíhalo utkání místních Nuclears proti týmu někde ze zaoceánie (alespoň dle angličtiny soudě). Dle návštěvy, čítající asi 50 osob, to byl zřejmě nezajímavý soupeř. Ostatně, celý sport nemá v česku tradici, je spíše okrajovou záležitostí. Na velký zájem o bruslení to nemá vliv.
Po hodině sportování jsme se chtěli občerstvit v místním bufetu. Rozhodně bych toto místo nenazval restaurací. Provozovatelem je amatérský klub Nuclears a tomu odpovídá i úroveň služeb. O příjemné obsluze se mluvit nedá. Nabídka je sice pestrá, ale příliš často končí odpovědí – nemáme. A navíc jsme si vybrali nevhodnou chvíli, kdy byla přestávka v utkání. Do malého prostoru se narvalo asi 15 baseballistů a hulákali na obsluhu, co si kdo dá. Nezájem, že je zde i jiná klientela a třeba i děti. Volání na servírku „jedno pivo vole!“ byl jen začátkem buranského chování. Vrcholem představení místních borců, kteří si asi myslí, že jsou neodolatelní sportovci, bylo krkání na celou putyku. Samozřejmě za souhlasného pokyvování ostatních „mistrů světa“.
Po dlouhých minutách marného čekání, jestli na nás u baru přijde řada, jsme pochopili, že absolutní přednost mají „domácí“. V pohodě pochodovali za pult a tam hlásili svoje požadavky, pokud se rovnou neobsloužili sami. Raději jsme odešli. Náladu jsme si nezkazili. Nakoupili jsme zmrzlinu a pití v Lidlu a odešli se bavit jinam.
Poučení pro příště. Bruslit ano, občerstvení své nebo jinde. Ať si borci z Nuclears provozují putyku pro sebe. Ještě poznamenám, že popěvek v nadpisu končí jiným slovem, ekvivalentem k nicotě. Náš šéfredaktor končívá sloupek slovy - s prominutím. Ale já ani s prominutím to sprosté slovo nenapíšu.

Jan Zeman