Neznám nikoho, kdo by zůstal lhostejný při zprávě o tragédii v Jaroslavli. Během chvíle, chyby pilota, vadného paliva či vady letadla… je to vlastně jedno, vyhasl život mnoha mladých a krásných lidí. Mezi 43 obětí havárie byli i tři naši reprezentanti Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček. Chlapi, kteří dělali radost mnohým z nás. Fandili jsme jim a mnohokrát skandovali „Hoši děkujem!“. Bohužel, nejde už jinak než v minulém čase. Přesto, určitě zůstanou v nás živé vzpomínky. „Rachna-kachna“ v semifinále se Švédy na MS v Německu, Jan Marek na témže mistrovství proměnil dva rozhodující nájezdy a poslal náš tým do semifinále, resp. do finále. Pepa Vašíček dal ve finále MS ve Vídni potvrzující a uklidňující gól do sítě Kanady. Právě k Pepovi jsem měl nejblíže. Velký přítel třebíčského trenéra Kamila Pokorného byl opravdu báječný kluk. Možná to zní jako klišé, ale takto se o něm nemluví jen z piety. O Pepovi se takto mluvilo i za života. Byl to fajn kluk, který byl opravdu velmi skromný.

Pamatuji si na osobní setkání, které mi zůstane do konce života. Bylo to právě po mistrovství světa ve Vídni. Měl na krku zlatou medaili, poznávací znamení. Bez ní by bylo těžko mezi mladými vrstevníky rozpoznat kdo je mistr světa. Byl to ten nejtišší, nejskromnější. Žádný frajer, machr. Stejně se tak choval za rok, kdy si do svého rodného města dovezl Stanley Cup. Sen všech hokejistů. Jeho rodiny i přátelé by dnes tento pohár a další úspěchy vyměnili za jeho život. Nejde to. Život je bohužel od nepaměti plný tragédií. Nikdo si nepřipouští, že se to může stát jemu. Nelze to vzít zpět. Ani potrestání viníků tragédie, pokud se najdou, nic nezmění. Zůstane nám jen vzpomínka na VELKÉHO SPRÁVNÉHO KLUKA!

Jan Zeman