Tak tento známý výrok už patří i do sportu. Ve středečním utkání WSM ligy hráli třebíčští na ledě Benátek nad Jizerou. Bohužel utkání prohráli 4:1. Domácí tým, jako farma Liberce, se teprve hledá a ve čtvrtém utkání nastoupil do branky postupně čtvrtý brankář. Tentokrát navrátilec ze zámoří Roman Will, který proti Horákům chytal dříve v dresu Mladé Boleslavi. A byl to on, kdo byl strůjcem vítězství.

Domácí dali první branku na konci první třetiny, když se trefil Pyrochta. Hosté byli v první třetině aktivnější a vypracovali si více šancí, ale bez gólového efektu.

Ve druhé třetině se ale začali dít věci spojené s výrokem známého krále. Nejprve v 34. minutě vyrovnal Matěj Psota a o dvě minuty poté otáčeli hosté stav, když při signalizované výhodě se puk dostal za záda Willa. Rozhodčí jasně ukázal do branky a zapískal. Poté se strhla diskuze, při které domácí tvrdili, že bylo pískáno už při zákroku Willa, který střelu třebíčských vyrazil a poté ji jeden z hostů doklepl do sítě. Rozhodčí tedy branku odvolal a jen vyloučil domácího hráče! Pravidla jasně říkají, že rozhodčí přeruší hru, pokud má puk soupeřovo mužstvo pod kontrolou. Dokonce jasně říká: „Odražení kotouče od kteréhokoli hráče soupeře, branky či hrazení není dokončením hry“. Tedy hrubá chyba rozhodčího, který tímto rozhodnutím pomohl velmi domácímu mužstvu. Navíc v následné přesilovce si třebíčští obránci neporozuměli a Hrníčko ujel v oslabení a prostřelil Svobodu v brance Třebíče, 2:1.

Ve třetí třetině měli převahu domácí. Jak psychickou, tak herní. Převahu korunovali domácí na 3:1 brankou Plodka v přesilovce, a v následné power-play hostů na 4:1. Jak shrnul po zápase trenér Sobotka, soupeř byl šťastnější, nikoli lepší. Bod by si hosté jistě zasloužili.

V sobotu přivítá Horácká Slavia na svém ledě celek z Havířova, který doma prohrál s Duklou také 1:4. Havířov tento týden posílil o forwarda Michala Hlinku, juniorského reprezentanta a bývalého hráče Vítkovic, který neuspěl na angažmá v KHL. Věřme, že domácí letos budou chtít udržet neporazitelnost na svém ledě co nejdéle.

Jan Zeman