Radan WAGNER: malby / Jasan ZOUBEK: plastiky

Výstava dvou autorů jedné generace nabízí výběr z jejich tvorby. Jedná se o malířské a sochařské prácesvébytné, které se však v jistých ohledech doplňují. Přednesem rozvíjejí spíše základní tvarosloví, obsahem se pak zabývají příběhem osobním i přesahujícím.

Elementy v názvu této expozice průběžně evokují tendenci reflektovat vnitřní i vnější dění. Tyto stavy aprocesy zahrnují či zhmotňují plynutí, dělení, prolínání, střetávání, setkávání a další události. Jsou tokonstelace intimní či společné, respektive situace pozemské i kosmické.

Oproštěné tvary a struktury se zde stávají nositeli významů a dějů – bytostných (sebe)reflexí, úvah i otázek, touhy dotýkat se smyslu existence v proměnách času. A tak připomínají nedělitelné vzájemné

působení makrokosmu a mikrokosmu, transcendentální i lidskou rovinu – nahlížení plné pokorného úžasu.

Jakási „měkká geometrie“ se základními znaky a cílenými či intuitivními zásahy nabízí autorům i divákůmsvébytný, avšak sdílený svět. V malbách či plastikách se vyjevují zážitky a zkušenosti z běžného života,okolního dění, historie, ale i četby. Přirozené emoce se setkávají s hledanou harmonií, nahodilosti sezákonitostmi, tázání s daností.

Do artefaktů se promítá dosavadní umělecká cesta živená dalším poznáváním. A tak se neměnnost základních hodnot pojí s objevováním nových horizontů někdy relativizujících dosavadní znalosti. Tvorba vystavujících autorů se odvíjí pozvolna, zřetelně a kontinuálně. A snad i proto se mohou jejich obrazy a sochy s porozuměním setkávat na občasných výstavách a společně v jisté příbuznosti ukazovat.

Stalo se tak již v Praze a Karviné (2006), Příbrami a Olomouci (2008), Opavě a Ostravě (2018) nebov Litoměřicích (2019). Nyní se oba umělci představují v Třebíči.

Radan Wagner (radan-wagner.cz)

„Malování je pro mě cestou k hlubšímu pochopení společné existence i vlastního světa. Je možností a snahou reflektovat i bytostnou touhou rozpoznávat jevy proměnlivého chaosu a ideje trvajícího řádu,

také však vzhlížením k tušeným souvislostem i přesahům. V tomto procesu nahlížení se prolíná rozum acit, soustředěné i podvědomé rozjímání předchází v osobní interpretaci dílčích okamžiků i zásadních mezníků. Obraz se mi tak stává poetickou metaforou, intuitivním podobenstvím, vyjevováním protikladů i hledáním harmonie, nebývalým dotykem i povznášejícím úžasem, je současně zpětnou vazbou, žitou přítomností i dalším krokem. Je setkáváním uvnitř a venku.“

Jasan Zoubek (jasan-zoubek.cz)

„Putuji krajinou a dívám se. Pozoruji oblohu. Vyhýbám se shluku domů a lidí, rád nacházím samoty a potkávám jednotlivce. Líbí se mi kraje pusté i obdělané, rovina i vrchoviny. Čichám jejich v roce se měnící vůně. Nacházím aleje lemující již neexistující cesty, kříže značící i bývalé křižovatky, zplanělé stromy vytyčující dávno zaniklé usedlosti. Představuji si děje, které krajina prožila. Chtěl bych doplout řekou až do moře. Myslívám na nekonečno, konečno a Boha, byť nejsem sto porozumět. Téměř každý večer hledám první hvězdu a zapaluji oheň. Svůj čas dělím mezi práci a snění.“

Vernisáž výstavy ve středu 13. 7. 2022 v 17 hod. ve Výstavní síni Předzámčí. Výstava potrvá do 4. 9. 2022