Takřka bez povšimnutí představitelů města i třebíčské kultury proběhla minulý čtvrtek v Galerii kruh v Zámostí vernisáž dvou špičkových jihlavských umělců, řezbáře Pavla Tomana a malíře Františka Dörfla. Jedná se o první počin Galerie kruh toho druhu. Podle majitelky Trumpešové budou následovat výstavy dalších umělců okolo Sdružení výtvarných umělců Vysočiny. Vernisáž se tak udála v okruhu přátel Galerie kruh a některých významných třebíčských umělců.

Pavel Toman se narodil v roce 1956 v Jihlavě.  Studoval filosofii, je ředitelem stavební průmyslovky v Jihlavě. Velmi známý je díky svým monumentálním řezbářským pracím. Je členem Sdružení výtvarných umělců Vysočiny.

Tematicky se Pavel Toman ve své tvorbě pohybuje především ve třech oblastech. První je ztvárnění tak říkajíc „vesmírných témat“, jako je vznik života, nekonečnost prostoru, postavení Země ve vesmíru, případně pocity ohrožení života na Zemi. Dalším okruhem tvorby autora je zachycení působení přírodních živlů, především větru a moře. U těchto objektů je pak také dřevo nejčastěji kombinováno s přírodním kamenem nebo korálem. Třetím okruhem je zachycení emočních stavů, jako je vášeň, trýzeň, a také stavů absolutního uvolnění v prostoru, plynutí v čase.

František Dörfl se narodil 23. 3. 1934 v Černé na Šumavě jako první ze tří dětí. V roce 1938 odešla rodina při německém >>anšlusu<< do Velešína. Roku 1947 se rodina odstěhovala do Jihlavy, kde malíř žije dodnes. V letech 1956-61 studoval soukromě s několika jinými malíři u Theodora Bechníka, který mu zprostředkoval první širší vědomosti o výtvarném umění. Poznal Georgese Rouaulta, André Deraina, impresionismus.

První významné Dörflovy obrazy vznikly začátkem padesátých let. Akvarely, tempery, kresby; námětově nebyl vyhraněn – zachycoval krajinu, portréty, ilustroval Kafkovo dílo, prokleté básníky. V těchto raných pracích akcentoval psychologizující pojetí. Hledal vyjádření charakteru, typu portrétovaného, a stejně tak i zachycení vnitřní psychologie krajiny. Z kreseb, narychlo načrtnutých, vyvěrala úzkost, duchovní napětí, na povrch vystupovaly poslední věci člověka. Jestliže tento existenciální rozměr je později stěží zachytitelný (například v stále novém objevování a hledání neprozkoumaných technik), zde vystupoval naplno. Tváře jsou deformované, pokroucené až halucinačními vizemi.

Milovníci umění si do Galerie kruh jistě cestu najdou. A nebudou litovat.

František Ryneš