Zdravé město Třebíč se může pochlubit raritou. Uprostřed bytové zástavby má logistické centrum odpadů, dokonce i komunálních, silně připomínající skládku. Do Třebíče odpady sváží společnost AVE z mnoha míst celého okresu.

Stížnosti občanů se staly ústředním tématem jednání zastupitelstva minulý čtvrtek. Prapor nevole lidí zvedl zastupitel Miroslav Zahrádka (KSČM). Vylíčil nelidské podmínky, ve kterých žijí obyvatelé Okrajové, Kosmákovy, Hrotovické a přilehlých ulic. Přímo za zdí průmyslové zóny, 20 metrů od rodinných domků, je nájezdová rampa pro kukavozy, ze které shazují do velkých kontejnerů odpad. Sklo, plasty, ale také domovní odpad. Víří se popel, poletují sáčky z PVC, tříštění skla nedá spát, naváží se i v noci. „Město dává přednost zájmům společnosti AVE před zájmy svých občanů“, láteřil Zahrádka.

Kruhovou obranu města nastínil Pavel Heřman. Logistické centrum odpadů, připomínající svými účinky skládku, prý povolil kraj a město musí jen přihlížet. „Můžeme jen tlačit na kraj,“ pokračoval Heřman. Na pomoc si přivolal vedoucího stavebního úřadu Vladimíra Obršlíka.

Tomu se k mikrofonu evidentně moc nechtělo. Třesoucím se hlasem však Heřmanovu teorii – „my nic, my muzikanti“ – potvrdil. „AVE splnila všechny podmínky, měla kladné stanovisko kraje i životního prostředí MěÚ Třebíč. Nebylo možno to nepovolit“, tvrdil. Úřad prý již oslovil hygienu, na jaře bude měření hlučnosti. Prach a smrad dal k řešení životnímu prostředí do Havlíčkova Brodu. Prý přijedou na kontrolu.

Zastupitel Vašíček (ČSSD) je toho názoru, že obtížný provoz musí město kontrolovat. Jaromír Barák (HZNR!) dal „skládku“ do souvislosti se špatnou prací při úklidu města, prováděnou stejnou firmou. „Divím se argumentaci města. Pokud má firma s městem uzavřenou jinou smlouvu, měla by být vůči občanům města vstřícná,“ naznačil možný směr tlaku.

Oč tedy v celé kauze jde? Společnost AVE si pronajala pozemek v průmyslové zóně od jednoho třebíčského lékaře (!!!) se záměrem vybudovat tam překladiště domovního a jiného odpadu. Skládka tam totiž nejde vybudovat, vztahují se na ní mnohem přísnější normy. A tak nastoupila metoda „krájení salámu“. Stavební úřad byl požádán jen o povolení nájezdové rampy. Na ocelovou svařovanou konstrukci nebylo potřeba souhlasu sousedů. Rampa totiž je zbudována na území podle územního plánu vhodném na výrobu. Aby se nejednalo o skládku, jsou zde umístěny kontejnery, do kterých se odpad sype a kde nějakou dobu zůstává. „Rozdíl od skládky je v tom, že odpadky nejsou na zemi, ale 5 cm nad zemí, ale smrdí a práší to úplně stejně,“ říká Otakar Dvořák, jeden z postižených občanů.

Další podivností je fakt, na který upozornil vedou třebíčského stavebního úřadu. „Kontejnery nepatří firmě AVE. Od jejich pracovníků vím, že od okamžiku vysypání odpadky patří jiné společnosti, která kontejnery odváží,“ vysvětluje složitou situaci.

Na provoz „logistického centra“ existuje provozní řád, schválený krajem. Úřad ho schválil až napodruhé, leccos se mu tam nezdálo. Jeho text je pozoruhodný. Náklaďáky mohou navážet odpadky od šesti ráno do pěti večer. Jestliže však vedoucí centra uzná za vhodné, mohou navážet až do deseti večer. Podobných „kulišáren je ve schváleném řádu více.

Pikantní na jednání zastupitelstva byl fakt, že dlouholetá „politička zdravého města“ Marie Černá (TND) na jednání mlčela jako ryba.

Dnes proběhne jednání zainteresovaných. Bohužel ne všech. Také postižení občané byli opět z jednání vyloučeni. „O nás bez nás“, poznamenal jeden z nich.

O dalším vývoji kauzy budeme informovat.

František Ryneš