Úporná snaha současného vedení třebíčské radnice odpustit firmě Lima Real pokutu za nedodržení termínů kolaudace supermarketů Lidl a Interspar je přinejmenším podezřelá. Město si dokonce za nemalý obnos dalo zpracovat „nezávislou“ právní expertizu problému. Naše redakce má tento posudek k dispozici. Autoři JUDr. Kotásek a JUDr. Šilhán hned v úvodu upozorňují, že jde pouze o jejich právní názor, který nebyl projednán orgány Právnické fakulty Masarykovy univerzity a nemá právní povahu odborného vyjádření.

 Co tedy experti městu za naše peníze sdělili? Především to, že k porušení smlouvy mezi městem a Limou došlo. Stavby nebyly zkolaudovány včas. Dále, že směnky, které spolupodepsaly rodinní příslušníci majitele Limy Martina Běhala, jsou platné a vymahatelné. Brněnští právníci však pochybují o tom, že by se dlužník nedomohl u soudu snížení pokuty. Vycházejí přitom ze skutečnosti, že došlo k prodlení pouhého jednoho měsíce a soudu by mohlo tak malé zpoždění připadnout hodné zřetele.

Jenomže skutečnost je poněkud jiná. Došlo totiž k daleko delšímu prodlení. Rada města dvakrát termín kolaudace významně prodloužila. Neměla na to zřejmě právo. Termín v rámci smlouvy stanovilo zastupitelstvo. Tedy právě jen zastupitelstvo by mohlo termín prodloužit. Arogance tehdejších radních však neznala mezí. Na zastupitelstvo nebrali zřetel a rozhodli sami.

Autoři posudku město varují, že by nemuselo v soudním sporu s Limou uspět. V tom případě by se prý mohl soudní spor prodražit. Město by zaplatilo na soudních poplatcích 400 tisíc korun a právní zastoupení žalovaných. Jenomže ani tento závěr expertů není přesný. To by musel soud dát za pravdu Limě a členům Běhalovi rodiny v plném rozsahu, což je však téměř vyloučené, protože k nedodržení termínu nade vší pochybnost došlo. Abychom byli spravedliví, znalci asi vycházeli ze zadání radnice. A to mohlo být tendenční nebo nekompletní.

Proč to tak obšírně popisuji? Protože se nejspíš blíží další kolo masáže zastupitelů s cílem odpustit pokutu. Dělostřeleckou přípravu již starosta Ivo Uher (ODS, zvolený KSČM) zahájil tiskovou konferencí, kde opakoval svá dřívější zpozdilá tvrzení o nepřiměřené tvrdosti postihu. Z míry ho však vyvedla otázka redaktora Českého rozhlasu, zda nemohla Lima celou akci předem připravit. Klidně se smluvně zavázat k termínu pod desetimiliónovou pokutou a v případě nebezpečí jejího vymáhání dát společnost do konkurzu. Město by ostrouhalo. Starosta Uher prý není přívržencem spikleneckých teorií, ale podobné případy se u nás podle jeho slov stávají. Snad tím nechtěl takovou podvodnou praxi obhajovat.   

Lima směřuje do konkurzu, protože se sama  k návrhu na insolvenci připojila. Správce konkurzní podstaty bude zjišťovat, zda z jejího majetku nebyla v posledních letech vyvedena značná aktiva. Dokumenty, které zveřejnil insolvenční rejstřík Ministerstva spravedlnosti, napovídají, že se tak mohlo stát. Lima dnes nemá skoro nic a Martin Běhal se staví do role nezúčastněného pozorovatele. Myslí, že když z Limy vystoupil, je ze všeho venku. Jenže se hluboce mýlí. Převody majetku z Limy by totiž byly řadu let nazpět neplatné. Klienti této realitky by mohli přijít o svůj majetek. Časová shoda mezi problémy s dostavbou supermarketů a mizením majetku společnosti silně zavánějí úmyslem a tedy trestně právním jednáním. Jestli se navíc koalice na třebíčské radnici podaří prohlasovat odpuštění pokuty, mohlo by to také být kvalifikováno jako porušení zákona. Pak by si ten, kdo hlasoval ve prospěch Limy, mohl i posedět. Jednotlivě. Protože kolektivní rozhodnutí jednotlivce nevyviňuje.

František Ryneš