Rada města vyhlašuje veřejné zakázky jako o život. Evidentně proto, že již příští měsíc bude platit nový zákon o zadávání veřejných zakázek, který podstatně snižuje finanční limity jednotlivých kategorií veřejných zakázek. Zákonodárce tak chtěl zamezit netransparentnímu zadávání, např. formou výzvy předem zvoleným uchazečům. Třebíčská radnice se snaží seč může do platnosti nového zákona stihnout co nejvíce takových akcí. A uchyluje se dokonce k faulům.

Ještě 20. března schválila rada výměnu oken v šesti mateřských školách a v centrální jídelně. Tedy v organizacích, které zřizuje město. I když Pavel Pacal (Pro Třebíč) kdysi vyhlašoval, že si město počká na dotaci, nyní záhadně svůj postoj změnil. Vymlouval se na energetický audit, který údajně zjistil, že by celkové zateplení budov včetně výměny oken bylo dražší, než kdyby si město zaplatilo výměnu oken ze svého. Tak tomu se říká demagogie. Město nejen oželí dotaci, ale rezignuje i na velkou úsporu nákladů na topení v budoucích desetiletích, pakliže by budovy prošly komplexním zateplením.

To však nebyla jediná skrčka této kauzy.

Všech 7 okenních výměn je bráno jako 7 různých zakázek. Město se tak neřídí metodickým výkladem zákona z dílny Ministerstva pro místní rozvoj (ČR), který má jistě úředník odpovědný za organizaci soutěží, totiž Pavel Kraus, k dispozici. Výklad prakticky stejný modelový případ popisuje takto:
 

„ … bude-li například probíhat v rámci jednoho měsíce výměna oken ve dvaceti činžovních domech, které jsou od sebe vzdáleny v okruhu cca 1 km a které jsou spravovány jediným zadavatelem, je třeba z hlediska naplnění uvedených souvislostí považovat takovou veřejnou zakázkou za jedinou a sčítat předpokládané hodnoty prací a dodávek souvisejících s výměnou oken u všech činžovních domů.“

Jistě. Větší zakázka znamená nižší cenu. Zvláště kdyby byla vysoutěžena co nejefektivnějším způsobem. Ale nebude. Ke slovu přijde v Třebíči tak oblíbená obálková metoda.

Předpokládaná cena výměny oken v pěti mateřských školách je, podle Pacala, asi 12 miliónů. Ve všech sedmi zmíněných objektech tedy více než 15 miliónů. Že se v tomto případě jedná o obejití ministerské směrnice jasně dokládá i fakt, že tyto zakázky byly vyhlášeny současně, současně (o prázdninách) bude probíhat realizace, byly osloveny shodné 4 firmy a i hodnotící komise města je shodná.

Uvidíme, jak obálková metoda dopadne. Jaký bude rozptyl nabízených cen. Zda se čtyři vyzvaní z třebíčského rybníku podělí, zda si zakázky vlivem zdánlivě konkurenčního prostředí „přeprodají“. Jedno je jisté. Při veřejné soutěži, ale opravdu veřejné, by cena jedné velké zakázky mohla být podstatně nižší. Ale o to asi jde radním až v poslední řadě.
Kauza výměny oken v MŠ není jedinou "živou" kauzou. Příště se budeme zabývat další.

František Ryneš