Rada města Třebíče 27. října proběhla podle zaběhnutého scénáře z poslední doby. Radní „nadělili“ pěkný dáreček, téměř 863 tisíc korun, staviteli tělocvičny ZŠ Václavské náměstí. Kdo byl tím šťastným? No jako obvykle. Stavební firma Outulný, v daném případě ve sdružení se Zlínstavem a DISem. Další dáreček v podobě navýšení ceny dostala firma SIS z Brna. Ta navýšila cenu zakázky na revitalizaci sídliště Horka-Domky o 75 tisíc. Proti Outulným čučkaři. Ale co je doma, to se počítá.

Schůze rady číslo 129 se však přece jen od dřívějších lišila. Zatímco v minulosti si radní přilepšovali skrytě, například teplými židlemi v různých správních a dozorčích radách, rozdáváním povolenek k parkování a vjezdu na cyklostezku, zaměstnáváním rodinných příslušníků v organizacích zřizovaných městem a jinými více či méně maskovanými způsoby, nyní již do popelnice odhodili poslední zbytky etiky.

O tom, že dosavadní místostarosta Jan Karas (KDU-ČSL) bude mít problém se sháněním práce, už jsme psali. Zemědělský inženýr před započetím profesionální dráhy politika pracoval v České spořitelně. Jeho pozice na třebíčské radnici se mu zdála tak jistá, že si nechal vyplatit mastné odstupné a dosavadní pozici v bance opustil. Nyní ve volbách však o dobře placené místečko přišel.

„Honzík bude práci jen těžko hledat“, zamýšlí se nad jeho situací jeho bývalý kolega. „Ve spořce byli rádi, že se ho zbavili“, dodává.

Radní v období bezvládí mezi volbami a ustavujícím shromážděním nového zastupitelstva vůbec nezahálejí. Finanční „dárečky“ spřáteleným firmám, rušení pracovních míst kvůli možnosti vyplatit odstupné, to je jen část vypečeného repertoáru Miloše Maška a spol. Jejich aktuálním počínáním se velmi pravděpodobně bude zabývat antikorupční policie.

Na všechny strany rozesílá z třebíčské radnice Milan Krčmář oznámení o tom, že nová tělocvična pro základní školu na Václavském náměstí opravdu bude. Už se začalo stavět a stát bude 57.705.168 korun. Je však důvod k opravdové radosti? Nešlo postavit tělocvičnu podstatně levněji a rychleji? Podle původních předpokladů už v ní mohly děti v právě nadcházejícím školním roce cvičit. Teď hrozí, že si možná nezacvičí nikdy, nebo za hodně dlouho. K tomu se ale dostaneme.

O tělocvičnu usiloval ředitel školy Pavel Kessner dlouho. Až v roce 2008 se však objevil dotační titul, na který se dala tělocvična takříkajíc napasovat a získat patřičnou dotaci. Bez dotace je cena nové tělocvičny taková, že si ji žádné město samo nepostaví. Bylo však nutné rychle zhotovit projekt a zahájit stavební řízení. Jediný, kdo byl schopen a ochoten se tohoto úkolu v šibeničním termínu zhostit, byl KV projektstav Karla Vaverky. Nechal si však taky náležitě zaplatit.

Ale do začátku pár úvah obecnějšího charakteru, které mohou vnést trochu světla do značně zamlžené skutečnosti.  Když starosta svolává zastupitele a to mnohdy i ze vzdálených míst, je dosti těžko uvěřitelné, že se jednání redukuje na dva body v rozsahu několika minut. Licoměrné prohlášení, že nás nechce okrádat o čas neobstojí, protože podstatou jednání zastupitelstva je debata a její rozsah nelze odhadnout ani dirigovat, jak se o to pan starosta pokusil.

Zastupitelé  se spořádaně sešli a při schvalování programu kolega Burket požádal o rozšíření jednání o dva další body – zpráva o činnosti rady a různé. Se stejným požadavkem se hlásili další zastupitelé, ale na ně již řada nepřišla. Nastalo hlasování o návrhu rozšířit počet projednávaných bodů a návrh nebyl přijat. Hlasování o původním programu nedopadlo dobře a návrh rovněž přijat nebyl. Až potud vše proběhlo dle pravidel, jak zákona, tak jednacího řádu.  Poté pan staropsta bez dalšího opustil jednací sál, zastupitelé se rozešli a byl konec. Jenže se nejedná o pohádku a nikdo nežil šťastně až do smrti.