Společnost lidí je lékem na osamělost, říká Anna Strnadová
Třebíčská Domovinka slaví. Své zázemí klientům poskytuje už úctyhodných 25 let. Jak to ve stacionáři chodí a co jeho pracovníci přichystali k půlkulatému výročí? Vyzpovídali jsme koordinátorku služby.
1. Můžete nám ve stručnosti popsat historii Domovinky?
Domovinka je denní pobyt pro seniory a dospělé se zdravotním postižením založená 5. října 1998 jako středisko Oblastní charity Třebíč. Původně sídlila za rybníkem v Borovině v objektu bývalých jeslí a v roce 2005 se odstěhovala do budovy bývalé školky v ulici Gen. Sochora, kde je dodnes. Na jejím založení má velkou zásluhu tehdejší i současný ředitel Oblastní charity Třebíč Mgr. Petr Jašek, MBA, a také první vedoucí, zdravotní sestra Pavla Cinková.
Od počátku byla Domovinka plánována pro lidi, kteří jsou doma, potřebují už péči druhých a ze zdravotních důvodů se nedostanou za svými přáteli. Zároveň ale stále vyhledávají společenské kontakty. Tak se dostanou k nám, kde na ně čeká program a společenství vrstevníků, aby mohli strávit zajímavěji den a těšit se na něj. Současně si jejich rodina odpočine a déle se jí pak i podaří postarat se o seniora v domácím prostředí.

Naše budova také letos prošla rekonstrukcí. Z evropského projektu jsme získali finance na zateplení stěn a střechy, máme nová okna a venkovní žaluzie. V létě už nám tedy není velké horko a v zimě zima, tak jsme spokojenější.
2. Co všechno u vás senioři mohou zažít?
Klienti přichází v pracovní dny od 7 do 16 hodin. V rámci dopoledních programů se můžou věnovat různým aktivitám. Paleta možností je široká, podle jejich přání, potřeb a zájmů. Jedná se o výtvarné a rukodělné činnosti, pravidelné cvičení, procházky, hudební aktivity, tanec, trénování paměti, hraní společenských her nebo návštěvy zajímavých hostů. Snažíme se věnovat i duši klientů, jejich spirituálním potřebám. Chceme je doprovázet v jejich náročné situaci, aby pobyt zde pro ně byl povzbuzením. Dále slavíme společně narozeniny, zveme děti ze škol a školek nebo vyrážíme na kratší výlety. To jsou takové naše radosti. Celkově prostě chceme, aby tady naši klienti zažili pohodovou domácí atmosféru s dobrými přáteli. Cítili se zde vítaní, přijímaní a měli důvod se k nám vrátit.
3. Jaké aktivity jsou u klientů nejoblíbenější?
Nejoblíbenější aktivity jsou ty, ke kterým mají klienti dlouholetý vztah a jsou jim blízké. Třeba pečení, vaření, různé zavařování, dělání sirupů, práce s bylinkami. Venku máme vyvýšené záhony, takže trošku zahradničíme a aranžujeme květiny. Dále mohu zmínit háčkování, hudební programy, zpívání nebo procházky. A nad tím vším vede posezení na terase za sluníčka u dobré kávy a zákusku. J
4. Stávají se vám i kuriózní zážitky?
Nedávno se nám stalo, že se v seniorském věku sešli dva spolužáci z první třídy, kteří se celý život neviděli. Posadili jsme je vedle sebe, takže zase byli spolu v lavici a trošku při programech vyrušovali jako kdysi. Byl to pro ně opravdový zážitek, ze kterého byli dojatí. Často se stává, že se zde setkají lidé, co se kdysi znali, nebo mají společné známé. Zavzpomínají si a rádi ty zážitky mezi sebou sdílí. Je to pro ně i rychlejší vstup do našeho společenství, když zjistí, že jsou tady už tak skoro napůl doma.
Další kuriozitou je, že jsme v Domovince slavili už 102. narozeniny. To byl taky takový náš malý rekord.
5. Máte i nějakého klienta – rekordmana v docházce?
Hodně tu mluvím o seniorech, kteří tvoří většinu klientů Domovinky, ale jsme tady i pro mladší lidi se zdravotním postižením, kteří už se nemohou uplatnit na trhu práce a chtějí smysluplně využít čas. U nás najdou společnost, přátele, životní náplň i zajímavé činnosti. Trénujeme s nimi různé dovednosti a pomáháme jim se maximálně zapojit do života. No, a tak tu máme jednu mladší klientku, která k nám chodí od roku 2002, tak to bude ta naše rekordmanka. J
6. Kdo Domovinku podporuje a s kým spolupracujete?
Podporu máme od Ministerstva práce a sociálních věcí, Kraje Vysočina, města Třebíč, společnosti ČEZ i od okolních obcí v regionu, ze kterých k nám svážíme klienty. Vážíme si i jednotlivých dárců přispívajících na činnost třebíčské Charity nebo přímo Domovinky třeba i formou Tříkrálové sbírky. Jsme vděčni za věcné dary i za volný čas, který nám věnují naši stálí dobrovolníci nebo hosté přicházející se zajímavými programy pro naše klienty. V podstatě nás potěší každý projev sympatie nebo modlitba za Domovinku.
Dlouhodobě spolupracujeme se ZŠ Cyrilometodějská. Společně tvoříme, jezdíme na výlety, je to už tradice. Občas přijdou i děti z Mateřské školy Světýlko nebo Benešova. ZUŠ Třebíč nám poskytuje různá taneční a hudební vystoupení. Přes obecně prospěšnou společnost Mezi námi, která se věnuje navazování mezigeneračních kontaktů, k nám jednou měsíčně dochází předškolní děti z místního spolku Makovička. Taky přijímáme na praxi studenty ze středních a vysokých škol a pravidelně nás navštěvuje třebíčský děkan, páter Jiří Dobeš.
7. Proč podle vás lidé tolik potřebují společnost?
Myslím si, že osamělost dělá každou náročnou životní situaci ještě těžší a že společnost druhých lidí je na to určitý lék. V Domovince vůbec nemáme čas přemýšlet nad tím, že jsme smutní, léta nám ubíhají nebo že přichází životní ztráty. Žijeme přítomností, prožíváme společné chvíle, máme se na co těšit, a potom třeba i doma o čem vyprávět svým blízkým. Takže vlastně naplňujeme obsahem přítomnost a určitým způsobem i budoucnost.
8. Je ještě něco, co v Domovince chybí, oč usilujete?
My jsme moc vděční za krásné prostředí a skvělé pracovníky. Samozřejmě přitom stále máme různá přání i plány do budoucna. Teď bychom rádi pořídili zastřešení venkovní terasy a výhledově začali více využívat krásný venkovní areál, který sdílíme se sousedním stacionářem Úsměv. Představujeme si tu vytvoření takové terapeutické relaxační zahrady s chodníčky, cestičkami, třeba i vodním prvkem, ale to je zatím hudba budoucnosti.
9. Co byste službě přála do příštích 25 let?
Já bych službě přála, aby nikdy neztratila z očí své motto: Být darem jeden druhému.
Rozhovor vedla

Lucie Málková