Vernisáží ve čtvrtek 21. července v 17.30 hodin bude zahájena výstava „Olejomalby nebe na Zemi“ třebíčské výtvarnice Milady Vedralové. K vidění v třebíčském Zámostí bude až do 18. srpna.

Malířka Milada Vedralová se narodila 24. 8. 1947 v Třebíči. Vystudovala SVVŠ Velká Bíteš, potom Vysokou školu zemědělskou v Brně, promovala v roce 1970. Ve vystudovaném oboru pracovala jen krátce, posléze se orientovala na pedagogickou činnost a dokončení úplného pedagogického vzdělání. Pracovala jako vychovatelka na internátu při SZŠ v Třebíči, v letech 1986 -1990 působila jako učitelka odborných předmětů na Gymnáziu v Třebíči a potom v letech 1990 -2012 jako učitelka na SZŠ Třebíč. Od roku 1994 byla středoškolskou učitelkou Katolického gymnázia Třebíč. Její předměty byly výtvarná výchova a biologie.

O sobě říká“ „Od mládí jsem se chtěla stát malířkou. Malovala jsem všude. Dokonce jsem pomalovala čerstvě nabílený rodný dům a rodiče mě nepotrestali, ale pochopili. Po maturitě jsem se hlásila na Pedagogickou fakultu do Brna na Poříčí (obor biologie – výtvarná výchova). Zkoušky dopadly dobře, ale měla jsem špatný kádrový profil. Můj tatínek byl v letech 1951-1953 u PTP. Studovala jsem tedy VŠZ, ale velké díky za ni. Zejména za pobyt na statku v Dánsku. Dcera majitele studovala teologickou fakultu. Byl to pro mě velký životní přínos.

První olejové barvy jsem dostala na Vánoce a první obrázky jsem věnovala spolužákům z vysoké školy. Po příchodu do Třebíče jsem se seznámila s malířem Vysočiny panem Ladislavem Babůrkem a později s panem Vlastimilem Tomanem. Toman byl rodákem z Třebíče – Týna, kde také bydlíme. Radil, povzbuzoval a doporučoval, abych šla malovat ven do přírody cokoliv. Mělo to malý háček – nedostatek času (zaměstnání, rodina, stavba rodinného domu a prostorná zahrada). Na malování zbývaly zimní měsíce.

Naučila jsem se tedy pracovat podle předlohy nebo modelu. Celkem jsem namalovala asi 200 obrazů a obrázků. Od těch rozměrných velikosti 70 cm x 100cm (7 divů světa podle Zdeňka Buriana), až po miniatury o velikosti 18 cm x 24 cm (Třebíč pro P. Vellu).

Velkou inspirací mně byl český malíř Vladimír Komárek z Nedvězí u Semil. Při návratech do rodného Podkrkonoší jsme jej několikrát navštívili, stejně tak jeho výstavy v Semilech a také kostel v Konecchlumí, kde je jeho křížová cesta.

Člověk může mít několik malířských vzorů, ale stejně si musí svou cestu najít sám. Maluji pro radost nejen sobě, ale i rodině, přátelům, známým i veřejnosti. Jejich kladná odezva je pro mě pobídkou pro další práci.“

František Ryneš