„Čekali jsme jaro a přišel Nečas“, začala svoji řeč vyčpělým bonmotem milenka třebíčského starosty Ivo Uhra (ODS, zvolený KSČM) na předvolebním mítinku ptákostrany na Karlově náměstí. Starosta prý všechny pozdravuje z Běloruska, kam odjel navazovat obchodní styky města. No nazdar, řekl jsem si. Snad nás nečeká Vídeňský rybník s mezinárodní zápletkou.

Myslím, že Simona Kafoňková mohla své síly šetřit. Na kandidátce je sice vpředu, ale přesto jen těžko volitelná. Klozetovou dámu z “Ostrých hochů“ v deštivém středečním popoledni ostatně naslouchala tak nejvýš padesátka lidí, z části členové ODS, které asi není nutno přesvědčovat, z části málo přizpůsobiví občané. Netajili se tím, že přišli s dětmi pro šmoulkové balonky a možná něco na zub či spíš do hrdla.

 Nečas prý bude dobrým premiérem, spřádala dál zpozdilé sny slečna Simona, jakoby zapomněla na oslavné ódy, kterými nedávno opěvovala dnes již svrženého Topolánka. Nyní je možná i pro ni jen prázdný a tupý topol, řečeno s panem prezidentem. A pak už jen samé poučky z partajních brožurek. A vyznání, že má Třebíč ráda. Jak překvapivé sdělení!

Když si vzal mikrofon kandidující hospodský z Přešovic, nevydržel jsem a odešel. A tak jsem jen z povzdálí zaznamenal klidný hlas senátora Slávka Jonáše. Podporuje své kolegy, i když se mu pokusili před senátními volbami, s prominutím, zlomit vaz.

František Ryneš