Před čtvrt stoletím vypukla s odstupem největší katastrofa jaderné energetiky – havárie v jaderné elektrárně v Černobylu. Z dnešního pohledu se zdá, že to byl první hřebíček do rakve mírového využití jádra. Letos následovala Fukušima, byť s následky o řády menšími, z mediálního hlediska však stejně ničivými. Z jádra se stalo politikum.

I u nás jsme se nevyhnuli nehodám. Počítám-li Jaslovské Bohunice, dvě vážné havárie na bloku A1 si dokonce vyžádaly mrtvé a konečnou likvidaci ambiciózního projektu reaktoru na přírodní uran. Ukončení tohoto projektu byla také politická záležitost. Sovětský svaz měl tehdy u nás zájmy hospodářské, ale hlavně vojenské. Bohunický reaktor se nehodil k výrobě náplní do atomových bomb. Temelín byl po dokončení proslulý nespolehlivostí a Dukovany si letos dvěma menšími nehodami  také reputaci nevylepšily.

Máme však velkou komparativní výhodu. Zatímco Německo a Itálie se pod tlakem veřejnosti rozhodují odstavit své jaderné bloky, u nás není masivní odpor obyvatel. Je to dáno výbornou osvětou a konečně i dobrou zkušeností lidí z okolí elektráren. Zdá se ale, že této výhody se ČEZ nesnaží plně využít. Dostavba Temelína se odkládá a postavení dalšího bloku v Dukovanech je u ledu. Nová JE v Blahutovicích na Ostravsku je již v říši nesplnitelných snů. Stát potřebuje dividendu, tedy co nejvyšší zisk. Firma drasticky snižuje náklady, nejen na investice, dokonce i na osvětu. Kdysi chlouba JE Dukovany – informační centrum – silně chátrá a působí hodně omšelým dojmem.

Předpoklady pro další využití jádra jsou přitom obrovské. Vlastníme jedny z největších zásob uranu na světě. Jen ve Stráži pod Ralskem je ho v zemi na 115 tisíc tun, přičemž obě naše atomky ročně potřebují  700 tun. Dnes jsou známy šetrnější způsoby těžby než louhování kyselinou. Při naší surovinové chudobě se zdá být trestuhodné to nevyužít. Náš průmysl ještě pamatuje, jak rozvinuté byly jaderné technologie. Pořád není pozdě je oživit.

Černobyl a Fukušima musí sloužit k poučení konstruktérů, ne  k likvidaci odvětví. Stejně jako autonehody jsou inspirací pro automobilky. Jaderná energetika je nejekologičtějším způsobem výroby elektrické energie, o hospodárnosti nemluvě. To jsem si uvědomil, když jsem cestou z jižních Čech kličkoval mezi solárními plantážemi a lesy větrníků. Bylo mi z nich, s prominutím, šoufl.

František Ryneš