Na dukovanské elektrárně si návštěvy podávají kliku. Zatímco infocentrum je středem pozornosti turistů a školních exkurzí, reprezentační prostory a zámeček v přilehlé obci si oblíbili politici. Tak to jde již téměř tři desítky let. Zdá se, že se pranic nezmění ani v blízké budoucnosti. Tendr na dostavbu 5. bloku dukovanské elektrárny vypíše až příští vláda, až se s energetickým gigantem domluví na výkupní ceně energie. Ale o tu vlastně také nejde. Stejně ji zaplatí zákazník.

Politici chtějí být voleni a tak slibují. Kolikrát už jsme slyšeli, že už na jaře ….. Všechno bude. Smlouva o financování bude. Výběrové řízení na dodavatele stavby bude. I obchvat Třebíče bude. A když už se zdálo, že se doopravdy něco chystá, jako na zavolanou přišla pandemie.

Boj místních politiků a některých manažerů atomky se už zase zdá být prohraný, nebo alespoň odložený. A možná ani není opravdový zájem dostavbu rychle vyřešitřešit. Díky covidové krizi musí každý soudný člověk pochopit, že ty desítky miliard dividend bude stát potřebovat. Co bude za dvě desítky let? Proč do toho vrtat.

Jak je možné, že neustálé odsouvání dostavby nikomu nevadí? Protože elektřiny máme tolik, že ji draze vyvážíme. Protože ekologům stačí dobrý pocit, že do jádra hodili vidle. Protože zaměstnanci EDU jsou rádi, že mají zajištěnou slušně placenou práci. Protože starostové okolních obcí mají každoroční příspěvek jistý. A protože úřednící se bojí rozhodnout.

„Přirozený monopol je to nejlepší na světě“, říká místní podnikatel, majitel o hodně menší energetické firmy. Má monopol na teplo a tudíž pravdu. I ve velkém podnikání je to silný argument. Zkuste si jen na den vypnout hlavní jistič, páni kritikové. A hned se vám, s prominutím, rozsvítí.

František Ryneš