Od černobylské katastrofy uplynulo třicet let. Stala se synonymem pro jaderné nebezpečí a aroganci komunistického režimu. Vraťme se o těch třicet let zpět a podívejme se, jak k největší havárii v dějinách mírového využití došlo a jak se zachovalo politické vedení v Třebíči i vedení na JE Dukovany.

Především je třeba připomenout, že černobylské reaktory pracují na úplně jiném principu, než „dukovanské“. Neutrony v palivových článcích sovětské jaderky byly moderovány grafitem, aktivní zóna byla chlazena vodou. Tento typ reaktoru má jednu nepříjemnou vlastnost, kladný teplotní koeficient reaktivity. Česky řečeno – čím více narůstá teplota, tím více se rozvíjí štěpná reakce a tím i výkon reaktoru, což znovu zvyšuje teplotu a reaktivitu. To je nebezpečná kladná zpětná vazba, tvořící začarovaný kruh. U dukovanských reaktorů, moderovaných i chlazených tlakovou vodou, je tomu naopak. Reaktivita v případě přehřátí či úniku chladiva klesá natolik, že se štěpná reakce z fyzikálních důvodů sama utlumí, je třeba však odvádět zbytkové teplo.

Jaký byl průběh černobylské havárie? V noci 26. dubna byl naplánován nebezpečný experiment. Mělo se ověřit, zda při výpadku turbiny stačí setrvačný doběh turbosoustrojí k pohonu chladících čerpadel reaktoru, než naběhnou náhradní zdroje. Pokus se nedařil a tak vedoucí experimentu rozhodl odstavit signál turbiny při jejím výpadku, který měl automaticky odstavit reaktor. Tato operace byla zakázaná, přesto došlo ještě k dalším odstávkám bezpečnostních systémů. A stalo se to, co jsem již popisoval. Vlivem zhoršeného chlazení začala stoupat teplota a reaktivita. Operátoři to však situaci nesprávně vyhodnotili, měli málo času a stres (možná i alkohol) způsobily své. Aktivní zóna se přehřála natolik, až se začaly tavit palivové články a po kusech padaly do chladící vody. Ta začala vařit. Vzniklá pára způsobila přetlak a reaktor vybuchl. Radioaktivita se začala šířit do okolí. A v tomto okamžiku obsluha znovu zazmatkovala. Ve snaze snížit teplotu byla do reaktoru vstříknuta voda. Jenomže teplota již byla tak vysoká, že se voda okamžitě rozložila na vodík a kyslík. Tato třaskavá směs vybuchla. Výbuch rozmetal celé zařízení čtvrtého bloku do okolí. Vzduchem létaly konstrukce, kusy grafitu i palivových článků. Zbytek známe. Snaha o likvidaci následků, na smrt poslaní hasiči a vojáci, mlčící a pak mlžící propaganda. Bilance úmrtí je otřesná. Přímo zemřely asi čtyři tisíce lidí, ostatní poškození je statistika. Možná se dá mluvit až o 120 tisících lidí. Černobyl vedl k nárůstu aktivit proti jaderné energetice na celém světě.

Kdo v té době poslouchal vysílání Radia svobodná Evropa již druhý den věděl, že se něco stalo. Oblak radioaktivity totiž dorazil do Skandinávie, kde byly detekovány vysoké koncentrace radioaktivního jódu, cesia a stroncia. Za tři dny se otočil vítr a radioaktivní mrak dorazil na Moravu. V JE Dukovany došlo k zajímavému jevu. Detektory radioaktivity začaly měřit zvýšené hodnoty u lidí, kteří přicházeli zvenku na směnu. Dozimetry tedy byly přestaveny na vyšší hodnotu, aby detekovaly zvýšenou dávku záření uvnitř. Vedení elektrárny přesvědčovalo pracovníky, aby nešířili v Třebíči paniku a aby si v samoobsluze kupovali mléko. „Pít ho nemusíte, když máte strach, ale do košíku si ho dejte,“ agitoval jeden z vedoucích pracovníků. Technický náměstek Josef Víta se snažil podřízené přemluvit, aby si v závodní jídelně brali hlávkový salát. Že by nevěděl, že právě salát trpí povrchovou kontaminací nejvíce? Spolupracovníci z dozimetrie záhy vynesli informaci, že se vedení EDU vybavilo citlivými dozimetry na doma a nafasovalo jódové tabletky pro sebe i své rodiny. Řadoví pracovníci nedostali nic, asi v rámci zamezení panice.

Politické orgány v Třebíči se chovaly stejně. Napřed mlčely, pak mlžily. Okresní pediatr MUDr. Josef Nováček prokázal velkou osobní statečnost. „OV KSČ mi dalo příkaz, abych doporučil mateřským školám vycházky. Já jsem to odmítl,“ řekl mi po letech pediatr. A skutečně, v Dětském rehabilitačním stacionáři na Družstevní ulici osobně zakázal vycházení.

Tragédie se nevyhnuly ani civilnímu obyvatelstvu. Na začátku května bylo tehdy krásné počasí. Prvomájové manifestace nebyly zrušeny. Neinformované obyvatelstvo využilo volno k vycházkám do přírody a k slunění. Kolem Černobylu se dokonce v polovině května jela etapa Závodu míru. Některé týmy přímo odmítly účast, mnozí jednotlivci ze států východního bloku se vymluvili na zranění.

I u mne v rodině se vyskytl případ samovolného potratu a později rakoviny kůže po slunění na 1. máje. Mohu se jen dohadovat, zda to byl přímý následek černobylské havárie. Je to statistika.