Proč vlastně slavit státní svátek, který připomíná vznik Československé republiky? Ta už přece šestnáct let neexistuje. Ostatně, v rámci Evropské unie budou mít národní státy čím dál tím menší úlohu, ať se náš pan prezident staví třeba na hlavu.

Integrace Evropy je nutnost. Jinak ztratíme schopnost konkurence v hospodářství i politice. Unie by měla zřídit společnou armádu a bezpečnostní složky, zahraniční politiku, sjednotit zákony i soudnictví, zavést jednotný jednací jazyk. To „jednací“ zdůrazňuji. Už se těším, že korupci nejen v Třebíči přijede vyšetřit inspektor třeba z Francie, soudit tunel v realitce bude předseda senátu z Německa a podvody na vysokých školách v Plzni a v Praze vyšetří evropská akreditační komise.

Evropě jsme to neosladili. Cukr zbyl a kafe si jím sladí ministerští úředníci. Korupce má konjunkturu, právo není k vymožení. Česko připomíná hernu a nevěstinec Evropy. Co tedy slavit? Skupina mých recesistických přátel z Chebu pojala oslavy svérázně. Vznik našeho státu jela oslavit do Vídně. Z celoevropského hlediska to není tak scestné, jak se na první pohled zdá. Rakušáci ani po devadesáti letech „zradu“ Čechů a Slováku nerozchodili a oplácejí nám odporem k jádru. O důvod víc uspořádat v jejich hlavním městě, s prominutím, čoch.

František Ryneš